V červenci 1670 pozorovali tehdejší astronomové zcela novou hvězdu v souhvězdí Labutě a pojmenovali ji Nova sub Capite Cygni (Nová hvězda pod hlavou Labutě), dnes je však známá jako CK Vulpeculae. Později vědci určili, že šlo o jev, kterému říkají nova. Jde o záblesk, který vzniká, když na povrch bílého trpaslíka dopadá materiál, který znovu zažehne termojadernou fúzi. Podle nové studie však šlo o zcela jiný jev: kolizi hnědého a bílého trpaslíka, naznačují to pozorování submilimetrovou radiovou observatoří ALMA.
Nova je záblesk, který se objeví náhle a postupně mizí, své jméno tento jev dostal podle toho, že se pozorovateli jeví, jako nová hvězda. K nově dochází zpravidla u binárních hvězd, z nichž jedna je bílý trpaslík, což je husté jádro vyhaslé hvězdy, ve kterém už neprobíhá fúze. Pokud se k bílému trpaslíku druhá hvězda příliš přiblíží, začne z ní trpaslík gravitací vysávat materiál, který při dopadu na povrch opětovně a dočasně zažehne termojadernou fúzi. CK Vulpeculae v roce 1670 po náhlém objevení postupně pohasla, aby se opět znovu objevila rok poté a nakonec zcela vyhasla, alespoň při pozorování očima. Pozdější pozorování teleskopy odhalilo mlhovinu, která obklopuje husté centrální jádro. Nová pozorování observatoří ALMA odhalila v mlhovině nezvyklé izotopy a organické sloučeniny (formaldehyd a formamid), které by nemohly přežít v prostředí, kde probíhá fúze. Podle astronomů tak mohlo jít o kolizi bílého trpaslíka (vyhaslého jádra hvězdy) a hnědého trpaslíka (objekt na pomezí masivní planety a malé hvězdy, který nemá dostatečnou masu k tomu, aby zažehl fúzní reakci).
Vesmír skýtá nespočet různých objektů a úkazů, málo které se však svou krásou a rozličností vyrovnají mlhovinám. Jejich barvy, tvary i samotný původ ukazují nádheru vesmíru, jehož jsme součástí.