Gravitační čočka je jev, při kterém je světlo vzdáleného objektu deformováno masivním objektem v popředí. Objekt v popředí, většinou masivní hvězda nebo celá galaxie, tak vlastně působí podobně jako čočka v dalekohledu. Díky tomuto efektu lze získat zajímavé informace o vzdálených objektech ve vesmíru.Mikro čočka
Gravitační mikro čočka je podobná metoda, pomocí které je ve stejné situaci zkoumán objekt v popředí.
NASA konečně ukázala první vědecké snímky z nového teleskopu Jamese Webba. Přichází po více než půl roce od začátku mise, během kterého bylo zařízení postupně seřizováno a uváděno do provozu. Hned první fotografie obsahovala galaktickou kupu SMACS 0723, která vytváří gravitační čočku, díky které lze vidět zvětšené galaxie na jejím pozadí. Tato fotografie poskytla lidstvu zatím nejdetailnější pohled do hlubokého vesmíru.
Astronomům se podařilo objevit pomocí Hubblova teleskopu zatím nejvzdálenější hvězdu ve vesmíru, nese označení MACS J1149+2223 Lensed Star 1 a světlo z ní k nám putovalo dlouhých 9 miliard let. Doposud byly z takové vzdálenosti známé pouze galaxie a supernovy, světlo jednotlivých hvězd nebylo na takovou vzdálenost charakterizovatelné. Objev bylo možné uskutečnit pouze díky efektu tzv. gravitační čočky, která intenzivní gravitací kupy galaxií nacházející se mezi Zemí a vzdálenou hvězdou zvětšuje světlo ze vzdáleného objektu podobně jako čočka v dalekohledu.
Díky unikátnímu postavení několika galaxií se vědcům podařilo identifikovat zatím nejvzdálenější hvězdu ve vesmíru. Nachází se neuvěřitelných 28 miliard světelných let a byla objevena díky fenoménu známému jako gravitační čočka. Hvězda s neformálním označením Earendel by mohla mít podle odhadu astronomů až 500 slunečních mas.
Týmu astronomů z University of Valencia se podařilo zachytit zpožděné světlo ze vzdáleného kvazaru, jehož světlo deformuje gravitační čočka. Gravitace galaktické kupy SDSS J1004+4112 zakřivuje různým způsobem části světla ze zářivého objektu za ní a vytváří tak unikátní efekt ve kterém vidíme vzdálený kvazar hned v 5 obrazech. Každý z těchto obrazů pochází z jiného časového období, největší rozdíl je téměř 7 let.
Sirotčí planety (rogue nebo orphan planets) neobíhají žádnou hvězdu, putují mezihvězdným prostorem osamoceně a jejich existence byla potvrzena teprve nedávno. Vzhledem k tomu, že nejsou v blízkosti žádné hvězdy jejíž světlo by odrážely, nebo blokovaly, jejich hledání je oproti běžným exoplanetám trochu komplikovanější. Dvě nově objevené planety byly nalezeny pomocí gravitační mikročočky, kdy gravitace těchto planet zakřivila světlo přicházející od vzdálenějších hvězd.