Astronomům vedeným Peterem McGillem se podařilo přesně změřit hmotnost blízkého bílého trpaslíka Gliese 440 (také LAWD 37). Využili k tomu gravitační mikročočku - fenomén, při kterém je zkoumán objekt, který svou gravitací působí na světlo z objektu za ním. Jde o první případ, kdy byl tento efekt použitý u samostatné hvězdy k výpočtu její hmotnosti.
Gravitační čočka je jev, při kterém je světlo vzdáleného objektu deformováno masivním objektem v popředí. Objekt v popředí, většinou masivní hvězda nebo celá galaxie, tak vlastně působí podobně jako čočka v dalekohledu. Díky tomuto efektu lze získat zajímavé informace o vzdálených objektech ve vesmíru.Mikro čočka
Gravitační mikro čočka je podobná metoda, pomocí které je ve stejné situaci zkoumán objekt v popředí.
Hvězda Gliese 440
Gliese 440 je dobře prozkoumaná hvězda ve vzdálenosti pouhých 15 světelných let. Jde o bílého trpaslíka, tedy husté jádro zaniklé hvězdy stlačené do velikosti planety.Gravitační mikročočka
Pomocí dat z teleskopu Gaia vědci vypočítali dráhu Gliese 440 a zjistili, že se na obloze brzy přiblíží k jiné vzdálenější hvězdě. Při této události k ní namířili Hubblův teleskop a změřili, jak bylo světlo z hvězdy na pozadí ovlivněno gravitací hvězdy v popředí. Z těchto dat potom vypočítali hmotnost Gliese 440 na 56 % Sluncí.
|
Gliese 440 | 15.1 ly | |||||||
Když hvězdě velikosti Slunce dojde palivo pro termojadernou fúzi, odhodí svrchní vrstvy do svého okolí a její jádro se smrskne do malého hustého objektu. Výsledný bílý trpaslík dosahuje hmotnosti srovnatelné s hmotností Slunce, velikostí je však srovnatelný například se Zemí.
Vědci předpokládají, že z 98 % hvězd ve vesmíru nakonec vzniknou bílí trpaslíci. Neprobíhá v nich už termojaderná fúze a v průběhu svojí existence postupně chladnou. Nakonec z bílého trpaslíka vznikne trpaslík černý, je k tomu ale potřeba více času, než je stáří vesmíru.