Astronomům se podařilo objevit pomocí Hubblova teleskopu zatím nejvzdálenější hvězdu ve vesmíru, nese označení MACS J1149+2223 Lensed Star 1 a světlo z ní k nám putovalo dlouhých 9 miliard let. Doposud byly z takové vzdálenosti známé pouze galaxie a supernovy, světlo jednotlivých hvězd nebylo na takovou vzdálenost charakterizovatelné. Objev bylo možné uskutečnit pouze díky efektu tzv. gravitační čočky, která intenzivní gravitací kupy galaxií nacházející se mezi Zemí a vzdálenou hvězdou zvětšuje světlo ze vzdáleného objektu podobně jako čočka v dalekohledu.
Aby bylo vše jednodušší, hvězda dostala přezdívku Icarus, nejde však o oficiální označení mezinárodní astronomické unie, tím je MACS J1149+2223 Lensed Star 1. Jde o modrého veleobra, který je nejméně stokrát vzdálenější než doposud zkoumaná nejvzdálenější hvězda. Objev umožnila gravitační čočka způsobená nejen masivní kupou galaxií ve vzdálenosti asi 5 miliard světelných let, ale také relativně malým objektem v této "čočkové" galaxii. Jde pravděpodobně o hvězdu třikrát masivnější než Slunce, která se dostala do přímky spojující hvězdu Icarus a Zemi. Její gravitace potom znásobila zářivost vzdálené hvězdy až 2000x. Šlo však pouze o krátkodobý efekt daný aktuální konstelací těchto objektů.