Prostřednictvím teleskopu NICER na ISS se astronomům podařilo být svědky spojení trojice zářivých regionů na povrchu magnetaru SGR 1830-0645 do jediného. Magnetary jsou neutronové hvězdy se silným magnetickým polem, na jejichž povrchu panují extrémně vysoké teploty. Září intenzivně v rentgenové části elektromagnetického spektra a na jejich povrchu se ale mohou vyskytovat regiony s ještě silnější radiací.
Mise | Start | Status |
---|---|---|
Swift | 20. 11. 2004 | Probíhá |
Pulzar Rotující neutronové hvězdy, které naším směrem vysílají proudy radiace vycházející z jejich pólů, se jeví jako pulzující hvězdy. Pulzary mají pravidelnou a specifickou periodu rotace a mohou být využívány k orientaci sond ve vesmíru. Rentgenový pulzar Některé neutronové hvězdy vydávají rentgenové záření. Jedná se zpravidla o binární systémy, kde neutronová svou gravitací vysává materiál ze svého souseda. Tento materiál vytváří akreční disk kolem neutronové hvězdy. Čím blíž, tím rychleji rotuje a více se zahřívá, a to až do extrémních teplot, kdy dochází k emisi rentgenového záření. Milisekundový pulzar Neutronové hvězdy, které se kolem svojí osy otočí za kratší dobu, než je 10 milisekund jsou označovány jako milisekundové. Vědci předpokládají, že se jedná o hodně staré neutronové hvězdy, které v průběhu svojí existence zrychlily svou rotaci. Pravděpodobnou příčinou zrychlení je pohlcování rychle rotujícího materiálu z disku kolem hvězdy. Pavoučí pulzary Binární systémy, kde je sekundární hvězda částečně degenerovaná, jsou označovány jako pavoučí (spider pulsars). Pokud je sekundární hvězda menší než 0,1 slunečních hmotností, je primární neutronová hvězda označena jako černá vdova. Magnetar Magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem, které dosahuje až k 1011 tesla. I tyto hvězdy rotují vysokou rychlostí.
Magnetar SGR 1830-0645 se nachází v Mléčné dráze asi 13 tisíc světelných let daleko a kolem svojí osy se otočí jednou z asi 10,4 sekund. Pozorování teleskopem NICER (Neutron star Interior Composition Explorer) ukázala, že při každé periodě se u hvězdy objevují tři drobné výkyvy, naznačující, že se do zorného pole dostaly teplejší regiony. Tyto výkyvy se k sobě postupně přibližovaly, až se spojily v jediný. To by podle nové studie mělo znamenat spojení skvrn na povrchu magnetaru do jedné.