Vesmírná sonda Cassini pozoruje v atmosféře Titanu pozvolnou změnu ročního období

15. 07. 2012

Titan Cassini Saturn Atmosféry planet

Největší měsíc planety Saturn je zároveň jediným známým měsícem ve sluneční soustavě s hustou atmosférou. Titan s metanovou atmosférou tak trošku připomíná Zemi, i když má úplně jiné chemické složení. Od příletu sondy Cassini k Saturnu v roce 2004 mohou vědci pozorovat, co se děje pod těmito hustými metanovými mraky a sledují střídání ročních období. Poslední výraznou změnu v atmosféře Titanu zaznamenala sonda Cassini při průletu kolem měsíce 27. června - nad jižním pólem se objevil polární vír (vortex).

Titan, jižní polární vír

Tento snímek pořídila v reálných barvách sonda Cassini 27. června 2012 nad jižním pólem Titanu, největšího měsíce planety Saturn. Jde o vír, tyčící se nad okolní oblačnost, který vznikl když na jižní pól přestaly dopadat sluneční paprsky. Podle vědců NASA souvisí vznik tohoto vortexu s příchodem zimního období na jižní polokouli.

Image credit:

Roční období na Titanu jsou způsobena jinými procesy než na Zemi, kde roční období závisí na náklonu zemské osy vůči Slunci. Titan je přece jen měsícem planety Saturn, a ta je hlavní příčinou změn ročních období na svých měsících. Saturn má podobně jako Země nakloněnou osu, společně s rovinou svých prstenců, při oběhu kolem Slunce tak prstence vrhají stín vždy pouze na jednu polokouli. Když v roce 2009 nastal equinox a sluneční paprsky dopadaly kolmo na rovník Saturnu, začala sonda Cassini pozorovat změny i u některých měsíců, včetně Titanu.

Od příletu Cassini k Saturnu byla na severní polokouli Titanu zima a na jižní léto, od roku 2009 však lze pozorovat příchod jara na severu a postupné ochlazování jižního pólu, na který od equinoxu dopadá stále méně světla. K těmto změnám se připojil také vznik jižního polárního víru, který se vyskytuje ve větší výšce než ostatní oblačnost.

Přestože Titan vykazuje nesmírné množství podobností s naší planetou, je potřeba si uvědomit, že teplota na jeho povrchu dosahuje mrazivých -179 °C a život jak ho známe tam nemůže existovat. Voda na Titanu má roli tvrdých hornin, látky nám známé jako přírodní plyny padají z nebe jako déšť a vytváří řeky tekoucí do jezer. Jedno je jisté, Titan je svět mnoha překvapení a určitě bude zajímavé dál zkoumat, co všechno pod svou hustou atmosférou ještě skrývá.