V letech 2008-2009 došlo ke zmizení téměř všech slunečních skvrn z povrchu Slunce, zároveň s tím došlo k poklesu sluneční aktivity na stoleté minimum. V důsledku toho se ochladila horní vrstva zemské atmosféry (termosféra) a došlo k jejímu smrštění, jde o poměrně běžný jev, kdy v obdobích slunečního minima dochází ke kontrakci termosféry. Podle vědecké studie Dibyendu Nandiho a jeho kolegů z indického Institutu pro výzkum a vývoj v Kalkatě, mohou za zmizení slunečních skvrn a následný řetězec událostí plazmatické proudy v nitru hvězdy.
Podle profesora Nandiho plazmatické proudy uvnitř Slunce zapříčinily pokles v tvorbě nových slunečních skvrn a prodloužily tak období slunečního minima. "Všechno to podle našeho modelu začalo už na konci devadesátých let." dodává spoluautor studie Andrés Muñoz-Jaramillo z Harvard-Smithsonian Centra pro Astrofyziku. Od konce minulého století se neustále zvyšovala rychlost plazmatických proudů, což stahovalo se sluneční skvrny do nitra Slunce, kde by měly opět nabýt na síle. Proudy pod povrchem Slunce ale zpomalily a nedošlo k plnému obnovení slunečních skvrn, které dočasně z horních vrstev naší hvězdy zmizely. Díky tomuto fenoménu zůstala magnetická pole na Slunci v smrštěná a oslabená, což vedlo k nárůstu sluneční radiace, která je právě magnetickým polem Slunce držena částěčně na uzdě. Paradoxně tedy snížená aktivita na Slunci vedla ke zvýšené radiaci v solárním systému. Podle odborníků na studium sluneční aktivity jde o významný pokrok v předpovídání chování Slunce. Dalším krokem je využití dat o jádru Slunce a plazmatických proudech z vesmírné sondy SDO ve zpřesňování tohoto počítačového modelu. Snahou vědců je co nejlépe pochopit procesy, které v nitru naší hvězdy probíhají, jedině potom budou schopni předpovídat vesmírné počasí, které do značné míry závisí právě na Sluneční aktivitě.