Historická data z teleskopu Hubble prozrazují, co se nacházelo v místech, kde byly pozorovány supernovy

14. 12. 2022

Hubble Hvězdy Supernovy

Astronomové prozkoumali historická data teleskopu Hubble, ve kterých se zaměřili na místa, kde byly později zaznamenány blízké supernovy. Podařilo se jim identifikovat 6 hvězdných systémů, které po těchto explozích zmizely. Ve většině případů se jednalo o supernovy, které vznikly kolapsem jádra původní hvězdy.

Mise	Start	Status
Hubble	24. 4. 1990	Probíhá

Supernova W49B

Zřejmě nejmladší černou díru v naší galaxii obsahuje tento oblak, který je výsledkem exploze hvězdy před 1000 lety. Jde o pozůstatek supernovy označovaný jako W49B. Snímek je poskládaný z modrých a zelených barev, které byly pořízeny rentgenovým teleskopem Chandra, žlutých infračervených barev z pozemní observatoře Palomar a růžových radiových signálů zachycených sítí radioteleskopů VLA (Very Large Array). Objekt W49B se od Země nachází 26 tisíc světelných let.

Image credit:

Supernovy jsou zářivé exploze masivních hvězd. Mohou nastávat u hvězd větších než Slunce, kterým došlo palivo pro termojadernou fúzi, případně u bílých trpaslíků, které pohlcují materiál ze svého okolí a překročí určitou hmotnost. 

Výsledkem supernovy je u hvězd s nižší hmotností neutronová hvězda, u masivnějších objektů potom černá díra. V místě exploze se většinou nachází pozůstatek supernovy tvořený materiálem, který exploze vymrštila do okolí. Z tohoto matriálu během miliard let vznikají další hvězdy a také planety obohacené o těžké prvky, které v supernově vznikly.

Příklady studovaných supernov
SN 2016gkg - pravděpodobně se jednalo o binární systém s primární hvězdou, která měla přes 100 slunečních poloměrů. V tomto případě se nejednalo o zhroucení hvězdy, ale výsledek interakce dvou hvězd v systému.

SN 2017eaw - u této supernovy byl pozorován přebytek ultrafialového záření, který zřejmě vznikl díky interakci materiálu z exploze s hmotou v disku kolem hvězdy.

SN 2012A - supernova typu IIp. Původní hvězda byla zřejmě červený veleobr o hmotnosti mezi 8 a 17 Slunci. Podle studie původní hvězda zcela zmizela.

Supernovy, kategorie

Supernovy typu I
K supernově může dojít, pokud hvězda pohlcuje materiál ze svého okolí (zpravidla ze sousední hvězdy). Při překročení určitého limitu dojde díky silné gravitaci k jejímu zhroucení a následné explozi.

Supernovy typu II
K supernově může také dojít kolapsem samostatné hvězdy. Zpravidla nastává, když hvězdě dojde palivo pro termojadernou fúzi, která vyrovnává gravitační sílu.