Poprvé se tmavé skvrny v atmosféře Neptunu objevily na snímcích z vesmírné sondy Voyager 2 v roce 1989. Od té doby je bylo možné pozorovat pouze vesmírným teleskopem Hubble. Až do teď, kdy se vědcům podařilo skvrny zachytit instrumentem MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na pozemním teleskopu VLT.
Hvězdu Earendel objevili astronomové pomocí vesmírného dalekohledu Hubble a gravitační čočky v roce 2022. Světlo, které dnes pozorujeme, hvězdu opustilo v době, kdy bylo vesmíru méně než miliarda let. Nová pozorování dalekohledem Jamese Webba nyní odhalila více o této doposud tajemné hvězdě. Jedná se o hvězdu spektrálního typu B, která je milionkrát jasnější než Slunce.
Kulové hvězdokupy jsou gravitačně vázané skupiny hvězd, které mají zpravidla stejné stáří. Nová pozorování teleskopem Hubble nicméně ukazují, že to není případ hvězdokupy NGC 2419. Nachází se v ní totiž dvě populace červených obrů, které se liší svým složením i chováním (zejména rotací).
Astronomové prozkoumali historická data teleskopu Hubble, ve kterých se zaměřili na místa, kde byly později zaznamenány blízké supernovy. Podařilo se jim identifikovat 6 hvězdných systémů, které po těchto explozích zmizely. Ve většině případů se jednalo o supernovy, které vznikly kolapsem jádra původní hvězdy.
Astronomům vedeným Wenlei Chenem se podařilo identifikovat supernovu zvětšenou gravitační čočkou ve snímcích z teleskopu Hubble. Exploze masivní hvězdy je čočkou rozdělena na tři odrazy, každý s odlišným zpožděním. Podle nové studie pochází pozorovaná hvězda z doby asi 2 miliard let po velkém třesku. Umožnila tak poprvé nahlédnout do tohoto unikátního procesu v brzkém vesmíru.
Pozorování teleskopem Hubble ukazují, že v kolizi neutronových hvězd GW170817 vznikly proudy radiace pohybující se zdánlivě nemožnou rychlostí. Při pohledu ze Země se zdálo, že jsou až 7x rychlejší než světlo. Podle nové studie se jednalo o iluzi označovanou jako superluminální rychlost způsobenou úhlem, pod kterým byly proudy pozorovány. Jejich skutečná rychlost se blížila i tak úctyhodným 99.97 % rychlosti světla.
Vesmírný teleskop Hubble pomalu dosluhuje. Mohou za to postupně odcházející zařízení teleskopu, ale také jeho snižující se oběžná dráha. A právě s tou by mohla pomoct komerční mise v rámci programu Polaris. NASA a SpaceX nyní zkoumají, zda by bylo možné zvýšit oběžnou dráhu teleskopu pomocí Dragonu při jedné z komerčních misí Polaris.
Mlhovina s označením IRAS 05437+2502 není příliš prozkoumaná a vědci si nejsou jistí, jak vznikla. Zřejmě se jedná o malý izolovaný region s vyšší hustotou plynů, kde se rodí nové hvězdy. Ty potom okolní oblaka osvětlují a vytváří tak pozorovaný závoj. Potom je tu ale hvězda v horní části struktury, která vytváří tvar obráceného písmene V. Zřejmě se jedná o hvězdu s vysokou rychlostí, která mlhovinou pouze prolétává.
Tým astronomů vedený Lamiya A. Mowlou zveřejnil snímek vesmíru pořízený teleskopem Hubble v blízké infračervené se zatím největším záběrem. Teleskop byl namířený k tzv. poli COSMOS (Cosmological Evolution Survey), části noční oblohy, která umožňuje studium vzdáleného vesmíru. Nachází se v něm vzácné vzdálené galaxie s rudým posuvem větším než 2 a také středně vzdálené (z=0,5-2).
Vesmírný teleskop Hubble pořídil za svou více než 30letou misi obrovské množství snímků. Na mnohých z nich zachytil také prolétávající planetky, které však vědci odfiltrovávali, protože jejich výzkum se zpravidla soustředil na vzdálené hvězdy a galaxie. Nyní se na tyto zahozené planetky vědci zaměřili a identifikovali mezi nimi tisícovku dosud neznámých objektů ze sluneční soustavy.
Planetární mlhovina M2-9 (Twin Jet Nebula, Minkowski's Butterfly, Motýlí mlhovina) se řadí mezi bipolární. Tyto mlhoviny vznikají z binárních systémů, kde jedna z hvězd vstoupila do fáze červeného obra.
Astronomové identifikovali teplé větry v ultrafialovém spektru a zároveň studené větry v optické části spektra u rentgenové dvojhvězdy Swift J1858 (Swift J1858.6-0814). Jedná se o první případ, kdy byla tato radiace u pozorována v různých částech spektra. Swift J1858 se řadí mezi lehké rentgenové binární hvězdy (Low-mass X-ray binaries, LMXB), což jsou dvojhvězdy jejichž součástí je neutronová hvězda nebo černá díra hvězdné velikosti.
Podle nově publikovaného výzkumu způsobuje černá díra v jádru trpasličí galaxie Henize 2-10 vznik nových hvězd. K tomuto závěru došli astronomové po analýze snímků pořízených vesmírným teleskopem Hubble.
Uprostřed planetární mlhoviny Červeného pavouka (Red Spider Nebula) se nachází jedna z hvězd s nejvyššími teplotami. Její větry zahušťují při kontaktu s mezihvězdným prostorem tamní plyny, které potom vyzařují elektromagnetické záření pozorovatelné na tomto snímku v podobě vln.
23. října se letos už poněkolikáté objevily problémy s teleskopem Hubble na oběžné dráze. Jeho vědecká zařízení spustila varovnou zprávu indikující chybnou synchronizaci přístrojů. Operátoři mise přístroje resetovali a opět spustili, problém se ale po dvou dnech objevil znovu. Vědecké práce s teleskopem se tak na několik týdnů zastavily a inženýři v NASA pracovali na obnově. Obnovit funkce teleskopu se nakonec podařilo v polovině prosince.
Supernova SN 2020fqv byla poprvé zpozorována observatoří Zwicky Transient Facility v roce 2020. Pouhých několik hodin po explozi už místo zkoumal v detailu také Hubblův teleskop. Další data potom vědci získali z teleskopu TESS, který toto místo na obloze snímal každých 30 minut. Díky této unikátní kombinaci získali vědci nezvykle hodně informací o samotné hvězdě a průběhu exploze, ve které zanikla.
Astronomům se podařilo v datech z teleskopu Hubble najít známky kyslíku na jedné z polokoulí měsíce Europa. Podle nové studie by se mohlo jednat o kyslík z vodní páry, která sublimuje z povrchu tohoto ledového měsíce u planety Jupiter. Nad jeho povrchem se potom stává součástí extrémně tenké atmosféry. Výsledky tohoto výzkumu pomohou při plánování misí Europa Clipper a JUICE.
Rychlost větru ve Velké rudé skvrně na Jupiteru stoupla za posledních 11 let o 8 %, ukazuje to analýza dlouhodobých pozorování vesmírným teleskopem Hubble. Nejrychlejší vítr se nachází na okraji bouře, kde vane rychlostí téměř 650 km/h. Vědci zatím neví, co přesně za zrychlením větru ve Velké skvrně stojí, odpověď se totiž skrývá hluboko po hustými mraky.
Planetární mlhovina Kočičí oko (NGC 6543, Caldwell 6) se nachází ve vzdálenosti 3 262 světelných let v souhvězdí Draka. Tvoří ji několik vrstev materiálu, který vychází z horké, aktivní hvězdy uprostřed. Tato hvězda produkuje silné hvězdné větry, které ve středu mlhoviny vytvořily relativně prázdný region. Konkrétní podoba centrální hvězdy nicméně dodnes není známá.
Ve vzdálenosti kolem 2 000 světelných let se nachází hvězda, která míří vysokou rychlostí ven z Mléčné dráhy. To je pravděpodobně výsledek exploze supernovy v binárním systému, která hvězdu vymrštila do volného vesmíru. Tento bílý trpaslík LP 40-365 byl nyní detailně prozkoumán týmem astronomů a byla u něj zjištěna pravidelná perioda kolem 9 hodin. Podle nové studie je to překvapivě nízká rychlost, vzhledem k tomu, že možná jedná o pouhý fragment hvězdy, který přežil supernovu.
Astronomům se podařilo poprvé pozorovat známky vodních par v atmosféře Ganymede - největšího měsíce ve sluneční soustavě. Ty zřejmě vznikají sublimací z povrchu, kde se voda nachází ve formě ledu. Nové závěry vychází z pozorování teleskopem Hubble, který jimi doplňuje data ze sondy Juno, která planetu Jupiter obíhá. Už za rok by měla ke Ganymede odletět také evropská sonda JUICE, která jako první vstoupí na jeho oběžnou dráhu.
Stárnoucí vesmírný teleskop Hubble má poslední dobou stále častěji potíže. Naposledy šlo o jeho palubní počítač, který přestal 13. června pracovat. NASA se potom měsíc pokoušela přijít na příčinu tohoto problému, který se nakonec podařilo vyřešit 17. července. Už letos by měl na oběhnout dráhu vyletět jeho nástupce Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST).
Masivní hvězda VY Canis Majoris v posledních měsících ztrácí na své zářivosti. Podle snímků z teleskpu Hubble je to způsobeno materiálem, který hvězda odhazuje do svého okolí a který blokuje část jejího světla. Podobným procesem prošla před rokem také menší a bližší hvězda Betelgeuse.
Pozorování vesmírným teleskopem Hubble odhalují příčinu pohasnutí jedné z nejjasnějších hvězd na noční obloze začátkem letošního roku. Hvězda Betelgeuse koncem loňského a začátkem tohoto roku zářila o desítky procent slaběji, než je běžné. Podle nového výzkumu to bylo způsobeno oblakem materiálu vyvrženého z hvězdy, který zablokoval část jejího světla.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
NASA
Vědecká 
Oběžná dráha
24. 4. 1990 ( Space Shuttle Discovery)
28. srpen 2023 
Neptun
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
rss
twitter
facebook
