Starodávná pozorování ukazují, že hvězda Betelgeuse v souhvězdí Orionu byla ještě před 2 tisíci lety žluto-oranžová. Dnes se přitom jedná o výrazně červeného obra, který se postupně blíží k zániku v supernově. Astronomové vedení Ralphem Neuhäuserem analyzovali texty různých astronomů na světě napříč historií, aby zmapovali vývoj barvy této výjimečné hvězdy.
Betelgeuse je druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu a desátá nejjasnější hvězda na celé noční obloze. Jedná se o červeného veleobra, který je jednou z největších známých hvězd v naší galaxii. V této fázi hvězdného života dochází hvězdě palivo pro termojadernou fúzi a mění se její vnitřní procesy. To vše vede nezadržitelně k supernově - jedné z nejzářivějších explozí ve vesmíru. A vše nasvědčuje tomu, že by právě hvězda Betelgeuse mohla explodovat brzy. Její nestabilita napovídá o blížícím se konci. Kdy to ale přesně přijde, nelze s jistotou předpovědět, k explozi by mohlo dojít klidně dnes, ale také za několik tisíc let. Nikdo totiž ještě nikdy nezkoumal hvězdu před supernovou. Astronomové tedy hvězdu bedlivě pozorují a všímají si sebemenších změn v jejím chování.
100 př. n. l. - žlutá
Nejstarší indicie pochází z doby 100 let před naším letopočtem z Číny. Astronom Sima Qian tehdy popsal barvy nejjasnějších hvězd na noční obloze. Mezi typické zástupce bílých hvězd zařadil blízkou hvězdu Sirius, červené hvězdy reprezentovala Antares a typickým představitelem žlutých hvězd byla právě Betelgeuse.Přelom letopočtu - žluto-oranžová
O sto let později popsal římský učenec Hyginus hvězdu Betelgeuse jako žluto-oranžovou, s barvou podobnou planetě Saturn. To vědcům poměrně přesně napovídá, jakou barvu mohla hvězda skutečně mít (za předpokladu neměnnosti barvy Saturnu).16. století - červená
Nakonec podle prohlášení Tycha de Brahe ze 16. století už byla hvězda Betelgeuse červenější než Antares. Dnes je přitom barva hvězd Antares a Betelgeuse srovnatelná. Barevné změny u hvězdy Betelgeuse naznačují na hvězdu překotný vývoj. I v posledních letech astronomové hvězdu bedlivě pozorují a hledají sebemenší odchylky v jejím záření. Naposledy před 2 lety poklesl její jas o několik desítek procent. Způsobeno to bylo materiál, který hvězdy vyvrhla do svého okolí a který ji částečně zastínil.