Astronomům se podařilo vysledovat původ kosmického záření do blízkosti supernovy G106.3+2.7 ve vzdálenosti 2 600 světelných let. Prokázali tak, že v rázových vlnách vznikajících v explodujících hvězdách jsou částice urychlovány na rychlost blížící se rychlosti světla.
Mise | Start | Status |
---|---|---|
Fermi | 11. 6. 2008 | Probíhá |
Kosmické záření jsou vysoce energetické částice, které k nám přichází z hlubokého vesmíru a také ze Slunce. Z více než 90 % se jedná o vysoce energetické protony, zbytek jsou potom jádra helia, elektrony a další částice, které se pohybují rychlostí světla. Část tohoto záření zachycuje magnetické pole Země, zbytek se rozpadá ve srážkách s atomy v atmosféře.
Částice jsou po explozi hvězdy zachyceny v chaotickém magnetickém poli a opakovaně procházejí rázovou vlnou supernovy. Jsou tak urychlovány na tak vysoké rychlosti, že jsou z oblasti vystřeleny s energií kolem PeV (petaelektronvolt) - viditelné světlo má energii kolem 2 elektronvoltů. Supernovy byly už dlouho podezřívány jako zdroj kosmického záření. Překvapivě málo z nich ale emitovalo dostatečně silné gama záření. Energetické záření v řádu TeV bylo už dříve pozorováno od objektu G106.3+2.7, data za 12 let pozorování teleskopem Fermi nyní ukazují, že z něj přichází ještě energičtější radiace.
Supernovy jsou zářivé exploze masivních hvězd. Mohou nastávat u hvězd větších než Slunce, kterým došlo palivo pro termojadernou fúzi, případně u bílých trpaslíků, které pohlcují materiál ze svého okolí a překročí určitou hmotnost. Výsledkem supernovy je u hvězd s nižší hmotností neutronová hvězda, u masivnějších objektů potom černá díra. V místě exploze se většinou nachází pozůstatek supernovy tvořený materiálem, který exploze vymrštila do okolí. Z tohoto matriálu během miliard let vznikají další hvězdy a také planety obohacené o těžké prvky, které v supernově vznikly.