Planetka 2020 XL5 zůstane trojánem Země ještě aspoň 4 tisíce let

03. 02. 2022

Lagrangeovy body Země Planetky (asteroidy)

Nová studie publikovaná v magazínu Nature potvrzuje status planetky 2020 XL5 jako teprve druhé známé trojánské planetky Země. Toto označení se používá pro objekty, které se nachází v lagrangeových bodech L4 a L5. Nejvíce jich je známo u Jupitera. Detailní průzkum oběžné dráhy planetky 2020 XL5 nyní ukazuje, že se bude v blízkosti bodu L4 nacházet ještě nejméně 4 tisíce let.

2020 XL5, oběžná dráha

Image credit: Tony Dunn

Trojany (nebo také trojány) jsou malé planetky, které obíhají Slunce společně s planetami v jejich lagrangeových libračních bodech L4 a L5. Nachází se tedy stejně daleko od Slunce jako planeta, obíhají jej však 60 ° před a za planetou, v místech, kde mají díky vzájemně působící gravitaci od planety a Slunce stabilní oběžnou dráhu. 

Nejznámější jsou trojany planety Jupiter, kterých bylo v roce 2018 známo na 7 tisíc kusů, z nichž některé dosahují v průměru až 200 kilometrů. Podobné objekty byly objeveny také u planety Neptun, kde je zatím známo 22 trojanů a 7 u Marsu. V roce 2010 byla objevena trojánská planetka také u Země (2010 TK7), pozdější počítačové simulace nicméně ukázaly, že jde pouze o dočasného návštěvníka z pásu asteroidů.

Parametry planetky 2020 XL5
Nová pozorování teleskopem SOAR a Lowell Discovery Telescope v Arizoně ukazují na průměr planetky 1,18 kilometru. Je tedy několikrát větší než první troján naší planety 2010 TK7, který má asi jen 0,3 km v průměru.

Oběžná dráha 2020 XL5
Trojánské planetky často nemají dlouhodobě stabilní oběžnou dráhu. Kolem Lagrangeova bodu obíhají zdánlivě chaoticky a mohou se od něj vzdalovat na velkou vzdálenost. 2020 XL5 se například dostává až do blízkosti orbity Marsu a dokonce kříží oběžnou dráhu Venuše.

Oběžnou dráhu planetky 2020 XL5 můžete dobře vidět na následujícím videu. Společně s druhým známým trojánem Země je znázorněna zelenou barvou. 

Lagrangeovy body

Lagrangeovy body (librační centrum) se nachází mezi každými dvěma hmotnými tělesy (například Země-Slunce). Vyrovnává se v nich gravitační a odstředivá síla, čímž vzniká stabilní prostředí ve vztahu k oběma objektům. V lagrangeových bodech se mohou nacházet zachycené planetky (trojany). Jsou zde také posílány některé vesmírné sondy, zejména teleskopy, které mohou mít v bodu L2 nerušený výhled na hluboký vesmír.