Uhlík v ocasu komety Catalina naznačuje, že podobné komety mohly přinést tento prvek na Zemi krátce po jejím zrodu

07. 03. 2021

Komety Sluneční soustava Země Oortův oblak Voda ve vesmíru

Když začátkem roku 2016 navštívila kometa Catalina (C/2013 US10) vnitřní část sluneční soustavy, pozorovalo ji množství astronomů a observatoří. Mezi nimi také infračervený teleskop na palubě letadla SOFIA, který v ocasu komety zachytil zřetelné stopy uhlíku. Zatímco kometa Catalina zmizela zpět k okraji sluneční soustavy, vědci zkoumali posbíraná data a nyní vydali vědeckou studii se svými závěry.

Kometa 67P/C-G, proudy plynů a prachu

Jak se kometa Kometa 67P/C-G přibližuje Slunci, dochází k jejímu zahřívání a začíná se objevovat koma, ocas komety. Jedním z těchto proudů proletěla vesmírná sonda Rosetta.

Image credit: ESA

Vědci si doposud nejsou jistí, zda naše planeta mohla mít při zrodu sluneční soustavy, neví krátce po něm takové množství uhlíku, které tu máme dnes. Zásoby uhlíku mohly být ztraceny v období, kdy byla Země (a další vnitřní planety) příliš horká. Naopak v chladných regionech na okraji sluneční soustavy vědci předpokládají zachování původního složení objektů, a to až dodnes.

Kometa Catalina pochází z Oortova oblaku, který obklopuje sluneční soustavu, a má podobné složení jako komety krátce po zrodu sluneční soustavy. Přítomnost uhlíku na této kometě naznačuje, že by měl být přítomen také u pradávných komet, které se s vnitřními planetami srážely poměrně často.

Podle studie tak mohly právě tyto komety stát za dnešní přítomností uhlíku a dalších prvků u vnitřních planet. Mohly přinést také podstatnou část vody a možná i organických sloučenin. 

Pro potvrzení této teorie je však nutný další průzkum objektů přímo na okraji sluneční soustavy. Oortův oblak ale začíná možná až 1000 AU daleko a nejvzdálenější lidská sonda Voyager 1 se po 50 letech ve vesmíru nachází asi 150 AU daleko. Nejlepší cestou, jak tyto chladné regiony prozkoumat, je právě prostřednictvím komet, které z této oblasti pochází.