Na povrchu Měsíce se nachází voda - v permanentním stínu kráterů i vázaná v horninách. Doposud se předpokládalo, že pochází z interakcí slunečního větru s materiálem na povrchu. Nová studie nicméně odhalila, že by mohl existovat ještě další zdroj měsíční vody - Země. Vyplývá to z vědecké studie publikované v magazínu Astrophysical Journal Letters.
Dosavadní teorie vzniku vody na Měsíci předpokládá, že pozitivně nabité vodíkové ionty ze slunečního větru reagují s horninami na povrchu Měsíce. Vznikají tak molekuly hydroxylu (OH-) nebo vody (H2O). Počítačové modely nicméně ukazují, že tyto molekuly by se měly z části vytrácet během zhruba 3 dní, kdy je Měsíc v úplňku a nachází se v magnetickém poli naší planety. Právě zemská magnetosféra totiž blokuje nabité částice slunečního větru, čímž chrání povrch planety, a během úplňku také Měsíce. Data z mise indické orbitální sondy Chandrayaan-1 však ukazují, že k tomuto úbytku nedochází. Podle vědců to vypadá, že ionty ze slunečního větru jsou nahrazeny ionty v magnetickém poli Země. Jejich přítomnost v okolí Měsíce byla potvrzena družicemi THEMIS-ARTEMIS a Kaguya.