Měsíc Titan, který obíhá planetu Saturn, je zahalený do husté atmosféry, kterou lze jen stěží prohlédnout až na povrch. Tato neprůhlednost je způsobena organickými sloučeninami, které vznikají v reakcích v horních vrstvách atmosféry. Předpokládalo se, že podobné procesy stojí také za výrazně tenčí zato složením podobnou atmosférou trpasličí planety Pluto. Nový výzkum nicméně ukazuje, že atmosféra Pluta vzniká jinak.
Titan je největší měsíc planety Saturn a druhý největší měsíc ve sluneční soustavě. Je charakteristický svojí hustou atmosférou, kterou tvoří hlavně dusík (97 %) a metan (2,7 %). Titan je zároveň jediné těleso kromě Země, kde lze na povrchu nalézt jezera a řeky. V roce 2004 na Titanu přistála evropská sonda Huygens, která k Saturnu přiletěla s orbitální sondou Cassini.
Atmosféry Titanu i Pluta mají podobné složení - nachází se v nich metan, oxid uhelnatý a dusík. V atmosféře Titanu vznikají za přispění ultrafialového záření komplexní organické sloučeniny. Takto složité sloučeniny se ale v atmosféře chladnějšího Pluta zřejmě nevyskytují a jeho lehký opar vzniká jiným způsobem. Pokud by totiž na obou místech probíhaly stejné procesy, bylo by na chladnějším Plutu výrazně méně částic, než jaké pozorovala sonda New Horizons, která kolem této trpasličí planety proletěla v roce 2015. Nové simulace ukazují, že by v horní vrstvě atmosféry Pluta mohly vznikat částice kyanovodíku (HCN), které následně gravitací padají k povrchu. Postupně jsou na ně nabalovány jednoduché organické sloučeniny z atmosféry, které zabraňují sublimaci kyanovodíku v teplejších nižších vrstvách atmosféry. Vzniká tak lehký opar tenké atmosféry, který pozorovala sonda New Horizons, která kolem Pluta prolétla a poprvé zachytila detaily tohoto vzdáleného chladného světa.