Kolem černé díry v jádru naší galaxie rotují zdroje blikajícího radiového záření

Pomocí observatoře ALMA se astronomům podařilo identifikovat kvazi-periodické blikání v milimetrové vlnové délce, které vychází z těsné blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy. Jeho zdrojem jsou zřejmě hustější oblasti na vnitřní hraně rotujícího disku, který černou díru obklopuje.

Sagittarius A*, z teleskopu MeerKAT

Sagittarius A*, z teleskopu MeerKAT Snímek jádra Mléčné dráhy pořízený radioteleskopem MeerKAT, který zachycuje oblast, která má na šířku asi 1000 světelných let. Čím světlejší barva, tím intenzivnější rádiové emise. Nejintenzivnější záření vychází ze středu obrázku, kde se nachází supermasivní černá díra Sagittarius A*.



Zdroje blikání mají periodu asi 30 minut, což odpovídá rychlosti rotace vnitřní hrany akrečního disku. Tato oblast se nachází ve vzdálenosti asi 0,2 AU od horizontu události supermasivní černé díry Sagittaruis A*. V pozorováních observatoří ALMA se nicméně objevuje ještě další perioda s asi hodinovým trváním.

Jde o poměrně malé fluktuace v záření, které od akrečního disku přichází. Takto drobné výkyvy bylo možné zachytit pouze díky výkonu observatoře ALMA.

Tyto emise mohou souviset s nějakým exotickým fenoménem, který se vyskytuje u supermasivní černé díry při vysokých rychlostech, kterých materiál u vnitřní hrany disku dosahuje. 

Nově detekované záblesky doplňují už známé a výrazně silnější, které jsou způsobeny materiálem, který se příliš přiblíží černé díře. Variace v milimetrovém záření mohou vědcům poskytnout cenné informace o chování materiálu v bezprostředním okolí jádra naší galaxie, těsně před tím, než jej černá díra pohltí na dobro. 
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Sagittarius A*

Aktivita supermasivní černé díry by mohla stát za nízkým počtem červených obrů v jádru galaxie

V blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy se nachází množství hvězd, překvapivě málo z nich jsou ale červení obři. Příčinou by mohla být aktivita samotné černé díry, která mohla některé velké hvězdy zbavit jejich horních vrstev. Nový výzkum vedený polským astrofyzikem Michalem Zajačekem byl publikován v magazínu Astrophysical Journal.

Ze středu naší galaxie vycházejí dvě gigantické bubliny rentgenového záření

Astronomům se podařilo objevit dvě obrovské bubliny rentgenového záření, které vycházejí z jádra Mléčné dráhy. Bubliny se rozpínají směrem nad a pod rovinu, ve které se nachází většina hvězd v naší galaxii. Jsou obrovské - dokonce ještě větší než už dříve objevené podobné bubliny z gama záření. K novému objevu vedla data z německého instrumentu eRosita na ruském vesmírném teleskopu Spektr-RG.

Supermasivní černá díra uprostřed Mléčné dráhy rotuje překvapivě pomalu

Černé díry není snadné charakterizovat, jejich extrémní gravitaci neunikne ani světlo. Podle aktuální teorie jediné, co o černých dírách můžeme vědět, je jejich hmotnost, elektrický náboj a spin, neboli rotace. Vědci se nyní pokusili charakterizovat rotaci supermasivní černé díry Sagittarius A* ve středu naší vlastní galaxie a zjistili, že zřejmě rotuje pomaleji, než je tomu v jiných galaxiích.

Kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy obíhá hvězda, která se pohybuje 8 % rychlosti světla

V jádru naší galaxie dřímá supermasivní černá díra, kolem které obíhají stovky hvězd. Nejkratší oběžnou dráhu z nich má hvězda s označením S62, její přiblížení k černé díře způsobuje, že se pohybuje 8 % rychlosti světla. Tato rychlost ovlivňuje nejen oběžnou dráhu hvězdy, ale způsobuje také další efekty, například dilataci času.

Supermasivní černou díru v jádru Mléčné dráhy obíhají podivné objekty, které jinde pozorovány nebyly

V bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy se nachází objekty, které zatím nikde jinde pozorovány nebyly. Vědci původně mysleli, že se jedná o hvězdy, potom to vypadalo, že jde o oblaka plynů. Nakonec by ale mohlo jít o zcela jiný typ struktury, která v sobě kombinuje vlastnosti jak oblaků, tak hvězd. Nově je nyní vědci označují jako objekty G (G Objects).

Záblesky gama záření ze středu naší galaxie by mohly pocházet z temné hmoty

V uplynulých letech vědci detekovali v centru Mléčné dráhy záhadný přebytek energie ve formě gama záření: nejenergetičtější formy elektromagnetického záření. Nepřichází k nám však od supermasivní černé díry ve středu galaxie, ale z regionu o poloměru až 5 tisíc světelných let kolem jádra galaxie. Původ tohoto záření zatím zůstává zahalený.

Doposud neznámé obří bubliny vycházející ze středu Mléčné dráhy vysílají rádiové vlny

Mezinárodní tým astronomů objevil jednu z největších struktur v Mléčné dráze. Pomocí radioteleskopu MeerKAT poprvé pozorovali dvojici bublin emitujících rádiové vlnění, které vycházejí z centra naší domácí galaxie. Podle vědců by mohlo jít o pozůstatky dávné energetické erupce, která vyšla z blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A*.