Sluneční soustava mohla dostat svou dnešní konfiguraci planet krátce po svém vzniku

Sluneční soustava vznikla z oblaku prachu, který zbyl v okolí Slunce po jeho vzniku před 4,6 miliardami let. Z tohoto oblaku se zrodily planety, jejich měsíce i další drobné objekty jako planetky a komety. Donedávna se předpokládalo, že aktuální rozložení planet a dalších objektů ve sluneční soustavě se ustálilo zhruba 700 milionů let po vzniku soustavy, podle nové studie to však mohlo být výrazně dříve.

Sluneční soustava, planetky

Sluneční soustava, planetky Žlutou barvou uprostřed jsou vyznačeny tzv. NEOs, tedy Near Earth Objects, které se přibližují k Zemi. Oranžovou barvou jsou vyznačeny planetky hlavního pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. Tmavě červenou barvu mají trojany planety Jupiter, tedy planetky, které obíhají Slunce ve stejné vzdálenosti jako planeta. Bílou barvou jsou vyznačeny nově objevené planetky.



Vědci dlouhodobě pozorují tělesa obíhající Slunce, aby zjistili, jak se jejich oběžné dráhy postupně vyvíjely. Pomocí počítačových simulací se tak dostali zpět, až do období krátce po vzniku sluneční soustavy. 

Výsledky těchto simulací ukazují, že masivní planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun vznikly blíže Slunci i sobě vzájemně. Jejich oběžné dráhy byly kruhové oproti dnešním více eliptickým a existovala mezi nimi výraznější rezonance. 

Tato počáteční rovnováha byla později narušena planetkami z okraje sluneční soustavy, z regionu, kde se dnes nachází Kuiperův pás. Tato událost má označení Late Heavy Bombardment (Pozdní velké bombardování) a kromě simulací na ni ukazují také analýzy hornin dovezených z Měsíce misemi Apollo. 

Původně se uvažovalo, že k ní došlo zhruba 700 milionů let po vzniku sluneční soustavy, v nové studii však vědci odhadují, že by to mohlo o 600 milionů let dříve. Podle vědců je pro určení období, kdy k tomu došlo, podstatné zjistit, jak daleko se tehdy nacházel disk planetek za planetou Neptun.

Nový model začíná s velkými planetami stále ve stádiu formování a vysvětluje jejich posun dál od Slunce. Nejprve disk za těmito planetami umožňoval udržet synchronicitu planetárních oběžných drah, ty z něj ale svou gravitací materiál postupně vysávaly až zbyla jen jeho vnější část. Tehdy začala chaotická fáze vývoje sluneční soustavy, při které se objekty z jejího okraje začaly dostávat do vnitřní části. Docházelo k častým kolizím a změnám oběžných drah.

Pokud by se disk nacházel dál od Slunce, Pozdní bombardování by mohlo skutečně přijít 700 milionů let po vzniku Slunce. Nové simulace však ukazují, že pro to neexistovaly vhodné podmínky. Vnější disk se nacházel blíž planetám, což ukazuje na dřívější chaos ve sluneční soustavě, možná ještě před tím, než vznikla Země.

Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Sluneční soustava

Uhlík v ocasu komety Catalina naznačuje, že podobné komety mohly přinést tento prvek na Zemi krátce po jejím zrodu

7. 3. 2021 (novější než zobrazený článek)

Když začátkem roku 2016 navštívila kometa Catalina (C/2013 US10) vnitřní část sluneční soustavy, pozorovalo ji množství astronomů a observatoří. Mezi nimi také infračervený teleskop na palubě letadla SOFIA, který v ocasu komety zachytil zřetelné stopy uhlíku. Zatímco kometa Catalina zmizela zpět k okraji sluneční soustavy, vědci zkoumali posbíraná data a nyní vydali vědeckou studii se svými závěry.

celý článek

Astronomové potvrdili oběžnou dráhu planetky Farfarout - jde o nejvzdálenější pozorovaný objekt ve sluneční soustavě

14. 2. 2021 (novější než zobrazený článek)

Na okraji sluneční soustavy, za oběžnou drahou planety Neptun se nachází množství těles různých velikostí s různými oběžnými drahami. Slunce zde svítí už jen velmi slabě a teploty jsou zde velmi nízké - proto není snadné tyto objekty ze Země pozorovat. Astronomům vedeným Chadem Trujillem se nyní podařilo potvrdit oběžnou dráhu zatím nejvzdálenějšího pozorovaného objektu - planetky Farfarout.

celý článek

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2021)

10. 2. 2021 (novější než zobrazený článek)

Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro únor 2021.

celý článek

Sluneční soustava je výrazně blíž středu Mléčné dráhy a pohybuje se galaxií rychleji, než se myslelo

29. 11. 2020 (novější než zobrazený článek)

Nové výsledky z astrometrického průzkumu VERA přiblížily Zemi a sluneční soustavu ke středu naší galaxie. Z původních 26,7 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy se pozice sluneční soustavy posunula na 25,8 tisíc světelných let. S tímto zpřesněním vzdálenosti také souvisí rychlejší pohyb Slunce galaxií.

celý článek

Sonda Voyager 2 zachytila za hranicí sluneční soustavy zvýšenou hustotu částic

13. 11. 2020 (novější než zobrazený článek)

Vesmírná sonda Voyager 2 zaznamenala vyšší hustotu částic v prostoru těsně za hranicí heliosféry, jejíž hranici překročila před 2 roky. Podobný nárůst zachytila také sonda Voyager 1, která opustila heliosféru dříve a na jiném místě. Tyto výsledky tak potvrzují složení lokálního mezihvězdného média, které bezprostředně obklopuje sluneční soustavu.

Ve sluneční soustavě existuje kromě hlavní orbitální roviny ještě jedna, obíhají v ní některé komety

11. 10. 2020 (novější než zobrazený článek)

Studiem pohybu dlouhoperiodických komet vědci zjistili, že kromě roviny ekliptiky, ve které obíhají Slunce všechny planety, existuje ještě jedna doposud neznámá rovina. Nachází se v ní afélia (nejvzdálenější body oběžných drah od Slunce) části analyzovaných komet. Za vznikem nově objevené orbitální roviny by mohla být gravitace Mléčné dráhy.

celý článek

Tvar heliosféry je podle nového výzkumu výrazně víc nepravidelný, než se předpokládalo

7. 8. 2020 (novější než zobrazený článek)

Heliosféra je bublina kolem Slunce, ve které převládají sluneční větry nad těmi galaktickými. Věci doposud uvažovali, že má tvar podobný kometě, který je výsledkem pohybu Slunce galaxií. Podle nového modelu tomu tak ale není, tvar heliosféry je zřejmě dost nepravidelný.

celý článek