Planetka Hygeia obíhá Slunce v pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. Jde o čtvrtý největší objekt v této oblasti s průměrem zhruba 430 kilometrů. Ještě donedávna vědci předpokládali, že má oválný tvar s osami 350 a 500 kilometrů v průměru, nová pozorování teleskopem VLT s instrumentem SPHERE však ukazují, že tvar planetky je kulatý. Hygeia by se tak mohla stát zatím nejmenší trpasličí planetou ve sluneční soustavě.
Hygeia je v pásu asteroidů součástí skupiny planetek, které mají podobnou oběžnou dráhu. Vědci předpokládají, že tyto planetky vznikly při srážce Hygeii s jiným objektem a očekávali na jejím povrchu velký kráter, který by byl pozůstatkem této kolize. Z nových pozorování nicméně vyplývá, že Hygeia má relativně homogenní povrch s malým množstvím impaktních kráterů.
Podle nových simulací se před dvěma miliardami let srazila původní planetka s objektem o průměru kolem 110 kilometrů. Tato srážka kompletně zničila obě tělesa a z materiálu, který po ní zbyl vznikla nová planetka Hygeia s kulatým tvarem. Zároveň také vznikla skupina planetek Hygeia, které nyní mají podobnou oběžnou dráhu.
Hygeia se tak nyní stala jedním z kandidátů na trpasličí planetu, splňuje totiž všechny nutné podmínky definice této třídy těles:
Obíhá Slunce,
není na oběžné dráze jiného tělesa (což neplatí pro měsíce),
na její oběžné dráze se nachází další objekty (což neplatí pro planety),
má kulatý tvar.
Aby byla planetka zařazena mezi ostatní trpasličí planety sluneční soustavy, musí být ještě schválena Mezinárodní astronomickou unií (IAU).
Na studii publikované v magazínu Nature se podíleli také čeští astronomové Miroslav Brož, Pavel Ševeček a Josef Hanuš z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy v Praze.
20. 9. 2018 Ještě před několika lety měla sluneční soustava celkem devět planet. Astronomové ale díky stále dokonalejší technice objevovali nová tělesa, která se svou velikostí mohla rovnat s nejmenší planetou a měla být tedy také označena jako planety. Jejich počet se najednou mohl dostat přes desítku a nebylo jisté, kde by se zastavil. V roce 2006 proto byla Mezinárodní astronomickou unií přijata nová definice planety, podle které už Pluto mezi planety nepatří, od té doby je spolu s dalšími objekty součástí nové třídy těles ve sluneční soustavě, trpasličích planet.
Trpasličích planet je v solárním systému aktuálně pět, nicméně toto číslo se bude s dalším průzkumem Kuiperova pásu jistě měnit. Podle oficiální definice jsou trpasličí planety takové objekty, které obíhají kolem Slunce přímo a nejsou tedy satelitem žádného dalšího tělesa, zároveň disponují takovou gravitační silou, která jim dává zaoblený tvar (hydrostatické ekvilibrium). Poslední podmínka, která odlišuje tyto objekty od osmi planet, je, že nemají vyčištěnou oběžnou dráhu od dalších objektů. Ve zkratce to znamená, že jde o velká kulatá (nebo téměř kulatá) tělesa, která obíhají Slunce doprovázené dalšími objekty na podobné oběžné dráze.
Pluto
Pluto je 9. největší těleso sluneční soustavy (pokud nepočítáme Slunce) s průměrem 2 376 kilometrů. Slunce obíhá po eliptické oběžné dráze ve vzdálenosti 30-49 AU a v roce 2015 kolem něj proletěla sonda New Horizons, která poprvé zachytila jeho povrch zblízka. Pluto má celkem 5 známých měsíců: Charon, Styx, Nix, Kerberos a Hydra.
Druhá největší trpasličí planeta má podle odhadů kolem 2 326 kilometrů v průměru a je jedním z transneptunických objektů (TNO). Eris je podle odhadů těžší než o něco větší Pluto, jde tak o nejmasivnější známou trpasličí planetu. Původně byl objekt (136199 Eris, 2003 UB313) objeviteli pojmenován Xena, nakonec ale astronomická unie vybrala jméno Eris, podle řecké bohyně sporů a válečných konfliktů. To proto, že právě Eris vyvolal bouřlivou diskuzi o tom, co je to vlastně planeta.
Eris obíhá po vysoce eliptické dráze, aktuálně je blízko maximální vzdálenosti od Slunce, 97,7 AU (1 AU = vzdálenost Země-Slunce). Při svém oběhu Slunce jednou za 558 let se ale dostane blíž než Pluto na 37,9 AU. Trpasličí planetu Eris obíhá ještě měsíc Dysnomia, který může mít až 250 kilometrů v průměru.
Makemake je další trpasličí planeta z transneptunického pásu těles, byla objevena v roce 2005 a má kolem 1 400 kilometrů v průměru. Díky svému objevu v období Velikonoc bylo pro trpasličí planetu původně označovanou jako 2005 FY9 vybráno jméno z mytologie obyvatel Velikonočních ostrovů, Makemake je podle legendy stvořitel lidstva. Tato trpasličí planeta je velmi chladná (odhadovaná teplota na povrchu je -243 °C) a je druhým nejjasnějším tělesem Kuiperova pásu po Plutu. U Makemake byl v roce 2015 objeven malý měsíc s označením S/2015 (136472) 1.
Velikost (km, v průměru)
Hmotnost (% hmotnosti Země)
Vzdálenost (AU)
1 430
0,05 %
38,6-52,8
Haumea
Podivná protáhlá trpasličí planeta Haumea byla objevena v roce 2004 a obíhá mezi 35 a 51 AU od Slunce v rezonanci s planetou Neptun. Jméno dostala Haumea podle havajské bohyně plodnosti. Podle posledních pozorování je povrch Haumey pokryt krystaly vodního ledu, které se ale nerozpadají pod vlivem slunečního záření tak, jak by vědci očekávali. Existence krystalů tedy nasvědčuje probíhajícím geologickým procesům, které by je kontinuálně vytvářely.
Tvar trpasličí planety Haumea je odhadovaný jako protáhlý elipsoid s větší osou dvakrát delší než je osa kratší. Haumea má dva známé měsíce Hi´iaka and Namaka, které zřejmě vznikly ve stejné kolizi, která stojí za jejím unikátním tvarem.
Ceres je jediná trpasličí planeta, která nepochází z TNO, nachází se totiž v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. Ceres byla objevena už v roce 1801 a byla podobně jako Pluto nějakou dobu považována za planetu. Své jméno má Ceres po římské bohyni rostlin, sklizně a mateřské lásky. S průměrem kolem 946 kilometrů je zatím nejmenší známou trpasličí planetou. V roce 2015 k Ceres doletěla sonda Dawn a zkoumala ji až do roku 2018. Během této mise byl důkladně zmapován povrch tělesa a měřeny jeho další charakteristiky.
Během mise Dawn byly objeveny světlé skvrny, které se zřejmě skládají z ledů a solí a naznačují určitou formu geologických procesů. Na povrchu Ceres byly také objeveny organické látky a pod povrchem se předpokládá vrstva vodního ledu. Měření sondy Dawn také poukazují na velmi tekou atmosféru složenou z vodních par.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
31. 10. 2019 
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
Vesmírné mise
rss
twitter
facebook
