Teprve podruhé v historii opustila aktivní vesmírná sonda část sluneční soustavy, kde převládá vliv Slunce, a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Po Sondě Voyager 1, která tento krok podstoupila v roce 2012, ji letos v listopadu následovala také sonda Voyager 2. Na rozdíl jejího dvojčete však sonda Voyager 2 má na své palubě fungující přístroj, který vědcům o hranici sluneční soustavy sdělí více informací.
Na obrázku je zachycena narůstající intenzita kosmického záření a naopak pokles částic pocházejících z vnitřku sluneční soustavy. Credit: NASA/JPL-Caltech/GSFCObě sondy Voyager konkrétně opustili tzv. heliosféru, tedy oblast kolem Slunce, kde převládají částice vanoucí od Slunce. Naše mateřská hvězda kromě slunečních větrů vytváří také extrémně silné magnetické pole, které spolu se slunečním větrem vytváří ochrannou bublinu, která brání vstupu většiny kosmického záření do sluneční soustavy. Samotná sluneční soustava, která sdružuje objekty gravitačně vázané Sluncem, je nicméně výrazně větší než heliosféra a bude trvat ještě dlouho, než ji některá ze sond opustí. Voyager 2 se aktuálně nachází 119 AU od Slunce (1 AU je vzdálenost Země-Slunce) a signálu ze sondy trvá 16,5 hodiny než od sondy doletí k Zemi. V podobné vzdálenosti od Slunce se ještě nachází sonda Pioneer 10, se kterou ale NASA ztratila spojení už v roce 2003. Více o nejvzdálenějších sondách ve vesmíru
Uvnitř sluneční soustavy jsou vzdálenosti měřeny v astronomických jednotkách (Astronomical Unit, AU), které jsou definovány vzdáleností Země od Slunce. 1 AU je ekvivalentem zhruba 8 světelných minut - světlo ze Slunce na Zemi letí 8 minut.
Vzdálenost (od Slunce, v AU) |
Objekt |
---|---|
1 AU | Země |
5,2 AU | Jupiter |
30 AU | Neptun |
30 - 49 AU | Pluto |
30 - 55 AU | Kuiperův pás |
119 AU | Voyager 2 (12/2018) |
144 AU | Voyager 1 (12/2018) |
2 000 - 200 000 AU | Oortův oblak |