Nové poznatky z Rosetty naznačují, že voda v oceánech na Zemi nepochází z komet

14. 12. 2014

Voda ve vesmíru Kometa 67P/C-G Rosetta Komety

Nová měření pořízená sondou Rosetta přinesla poměr těžké a lehké vody nacházející se v okolí komety 67P/C-G. Tento poměr je charakteristický pro každé místo ve sluneční soustavě a vědci podle něj hledají původ vody v oceánech naší planety. Za původce vody na Zemi doposud považovali komety, které obsahují velké množství vody. Přímá pozorování ale ukazují, že poměr těžké a lehké vody je na nich odlišný a tak se pozornost obrací ke druhému kandidátu - planetkám.

Kometa 67P/C-G

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfotografovaná sondou Rosetta 24. září ze vzdálenosti 28,5 kilometrů od povrchu. Jde o kompozit čtveřice snímků pořízených přístrojem NAVCAM.

Image credit:

Země při svém vzniku prošla obdobím, kdy byl její povrch tvořen lávovými poli a veškerá voda se vypařila. Odkud se potom vzala voda, která se dnes nachází v oceánech, jezerech a řekách? Vědci se domnívali, že většinu jí přinesly vodou nasáknuté komety, které v jedné z následujících epoch dopadaly na povrch naší planety s vysokou frekvencí. Menší část zdrojů vody potom měly tvořit spíše skalnaté asteroidy, jejichž obsah vody je oproti kometám nižší.

Každý ví, že molekula vody je tvořena dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Sem tam se ale objeví molekula tvořená kyslíkem a deuteriem, který má na rozdíl od běžného vodíku dvojnásobnou atomovou hmotnost, protože má v jádru o neutron navíc. Poměr molekul vody s běžným vodíkem a s deuteriem je na Zemi 1,56 x 10-4.


zdroj: ESA

Přímá měření vesmírných sond a výkonných teleskopů ukazují, že nejbližší vody obsahují planetky z pásu asteroidů. Nižší podíl těžké vody mají všechny plynné planety naší soustavy. Naopak vyšší poměr mají komety z Oortova oblaku, oblasti, která se nachází daleko za Kuiperovým pásem. Speciální skupinou jsou komety z Jupiterovy rodiny, které mají podobný poměr těžké vody jako planetky. Kometa 67P/C-G je výjimkou, její poměr je zatím nejvyšší naměřený, 5,3 x10-4.

Podle poměru molekul deuteria to tedy vypadá, že zdrojem vody pro naše oceány byly planetky. Jejich nízký obsah vody jim dříve snižoval tuto pravděpodobnost, dnes to ale vypadá zcela opačně. Hon za zdrojem oceánů ale nekončí, zatím jde spíše o hádání, nová pozorování a studium hornin dopravených v budoucnosti na Zemi jistě napoví mnohem víc.