Podobně jako na Měsíci, i na Merkuru existuje voda na povrchu, a to ukrytá před slunečními paprsky, které by ji okamžitě vypařily do vesmíru. Naznačují to nová pozorování pořízená sondou Messenger, která je první umělou družicí planety nejblíže naší mateřské hvězdě.
Led, který sonda Messenger detekovala hned třemi různými způsoby, by nemohl na planetě tak blízko Slunce existovat, kdyby nebyl permanentně chráněný. Na některá místa v polárních oblastech sluneční svit nikdy nedopadá, umožňuje to mírné naklonění planetární osy. Právě v těchto místech se podle NASA nachází výrazné zásoby ledu a dalších volatilních sloučenin. Led v polárních oblastech Merkuru je doprovázen tmavým materiálem, který zřejmě obsahuje organické sloučeniny dopravené na povrch planety kometami a meteority, které byly nejspíš také původci vody na této planetě. Vědce nesmírně zajímá složení tohoto materiálu a také to, jakými procesy musel projít od svého příletu na Merkur. Pozorování sondy Messenger je v souladu s předchozími radiovými snímáními povrchu planety. V roce 1991 byl k Merkuru namířen obří radiový teleskop Arecibo, který na pólech objevil oblasti s vysokou radiovou odrazivostí. Tyto oblasti korespondují se staršími i zcela novými mapami a nachází se v blízkosti kráterů, které vytváří permanentní stín. Vědci NASA jsou si poměrně jisti, že se jedná o vodní led. Merkur se tak zařadil mezi ostatní místa ve sluneční soustavě, kde se vyskytuje voda na povrchu. Pro budoucí průzkum má voda velký význam, lze z ní totiž relativně jednoduše vyrábět kyslík a vodík, použitelné pro raketové palivo. Kromě toho je voda podstatná pro lidské přežití v nehostinném vesmírném prostředí.