První mapa rozložení oxidu uhelnatého v Mléčné dráze a zvláštní opar v jejím centru

15. 02. 2012

Planck Mléčná dráha Teleskopy

Na setkání astronomů v Bologni diskutují tento týden evropští vědci výsledky mise Planck, jejíž primární část nedávno skončila. Vesmírný teleskop Planck pozoroval z Lagrangeova bodu L2 oblohu a snímal zbytkovou radiaci po velkém třesku, přístroje teleskopu ale astronomům umožnily také vytvořit mapu oxidu uhelnatého (CO), ze kterého se skládají rozsáhlé molekulární mraky, ze kterých vznikají hvězdy.

Mléčná dráha, rozložení CO

Oxid uhelnatý pomáhá astronomům při detekci oblaků vodíku, ze kterých vznikají hvězdy. Oba plyny se vyskytují společně v molekulárních oblacích, CO je však lépe detekovatelný současnými teleskopy. Tento snímek byl pořízen evropských vesmírným teleskopem Planck.

Image credit:

Molekulární mraky jsou chladná oblaka, která se skládají hlavně z vodíku, v menším množství se v nich nachází také oxid uhelnatý. Právě na tento plyn se astronomové zaměřili, protože detekce vodíku při těchto teplotách není snadná. Naopak oxid uhelnatý emituje detekovatelné záření mnohem snadněji a i když je ho méně než vodíku, astronomové jej najdou snáz.

Kromě měření koncentrace oxidu uhelnatého byly také prezentovány další výsledky mise Planck, tím je nález oparu kolem středu mléčné dráhy, který zatím nemá jasné vysvětlení. Vypadá jako synchrotronové záření, které vzniká když elektrony urychlené při supernově prochází magnetickým polem. Ve skutečnosti, ale záření z centra Mléčné dráhy vykazuje odlišné charakteristiky od jiných zdrojů tohoto typu záření.

Vědci se pokusili o několik možných vysvětlení, mezi kterými je větší podíl supernov, galaktické větry nebo dokonce anihilace temné hmoty. Co za tímto zářením skutečně stojí, ale zatím není jasné. Mise Planck tak dala astrofyzikům nový materiál, nad kterým si teď mohou lámat hlavy. Další data posbíraná teleskopem budou nadále zveřejňována, jak budou postupně zpracována, tuto práci vědci budou dělat ještě dlouhé měsíce.