Evropská sonda Venus Express našla v atmosféře Venuše ozónovou vrstvu

09. 10. 2011

Venuše Venus Express ESA Atmosféry planet Hledání života

Evropské vesmírné sondě obíhající Venuši se podařilo detekovat v horních vrstvách atmosféry planety ozónovou vrstvu. Kromě Země a Marsu je tedy druhá planeta od Slunce třetím objektem sluneční soustavy, který má vrstvu tvořenou molekulami se třemi atomy kyslíku. Na Zemi je ozónová vrstva nezbytná pro život na povrchu planety, právě proto se o ní vědci snaží dozvědět co nejvíce informací.

Venus Express

Orbitální sonda Evropské vesmírné agentury obíhající kolem planety Venuše. Mise Venus Express začala startem do vesmíru v roce 2005, kolem planety obíhala od dubna 2006 do prosince 2015, kdy byla navedena do atmosféry Venuše.

Image credit:

Podle počítačových modelů vzniká ozón na Venuši když sluneční záření rozbíjí molekuly oxidu uhličitého, čímž se do ovzduší uvolňují atomy kyslíku. Tyto atomy jsou větry zaváty na noční stranu planety, kde se postupně vytváří dvouatomové molekuly kyslíku. Někdy místo dvouatomárního kyslíku vzniká ozón, který se následně usazuje v horních vrstvách atmosféry.

Někteří astrobiologové považují existenci ozónu společně s běžným kyslíkem a oxidem uhličitým za znamení, které by mohlo indikovat existenci života na pozorované planetě. Aby však mohla ozónová vrstva chránit život na povrchu před nebezpečnou radiací z hvězdy, musela by mít nejméně 20% tloušťku ozónové vrstvy na Zemi, takové koncentrace ozón na Marsu a Venuši nedosahuje. 

Ačkoliv podobné podmínky zřejmě mohou vzniknout také bez přítomnosti živých organismů (podobně jako na Marsu a Venuši), astronomové budou u exoplanet dál hledat podobné složení atmosféry jako má Země, je to přece jen jediné známé místo, kde život opravdu existuje. 

Jak sonda naměřila ozón v atmosféře Venuše?
Orbitální sonda Venus Express sledovala světlo ze vzdálené hvězdy, která zrovna zapadala za planetou. Družice při průchodu světla atmosférou zkoumala jak bylo pozměněno a zjistila, že atmosféra pohlcuje ultrafialové záření, což je jedna z charakteristik ozónové vrstvy.