Už v roce 2000 zjistili ekolog Roy Cullimore a vědec Charles Pellegrino, že vrak Titaniku je postupně rozkládán komunitou extrémofylů, organismů, které žijí v podmínkách pro běžný život nebezpečných. Společně vytváří komplex, který používá mikrobiální jazyk na chemické nebo elektrické bázi pro dorozumění napříč celým společenstvím. Díky tomuto fenoménu zvaným "quorum sensing" se komunity mikroorganismů navzájem vnímají a provádějí aktivity, které prospívají celému komplexu.
Jednotliví mikrobi se živí kovy z vraku a vylučují materiál podobný rzi, který se hromadí podél trupu lodi. Organismus také vytváří objekty podobné krápníkům, které lze nalézt po celém vraku a které dosahují délky až 9 metrů. V jejich struktuře jsou kanálky, které umožňují proudění vody a při sebemenším dotyku se rozpadají na jemný prášek. I tento materiál je součástí super-organismu, který pomocí kanálků přenáší vodu, metalické sloučeniny, síru a také elektrické náboje napříč celým komplexem. Mezi mikroorganismy, které komunitu ve vraku Titaniku tvoří, jsou houby a bakterie, které žijí ve tmavých vodách s nízkým obsahem kyslíku. Analýzou DNA našli vědci ve rzi 27 různých kmenů bakterií, včetně doposud neznámé bakterie Halomonas genus.