V rámci projektu lunárního robotického přistávacího modulu byla dokončena série testů přistávacích trysek s reálným palivem. Celý systém byl nyní odeslán na sestavení prototypu schopného skutečného letu. V partnerství s Laboratoří aplikované fyziky na Univerzitě v Laurelu v USA vyvíjí inženýři NASA automatický přistávací modul nové generace pro mise na Měsíc a asteroidy pohybující se v okolí Země.
Vyvíjený pohonný systém se skládá z 12 malých trysek pro kontrolu pohybu modulu, tří primárních trysek pro kontrolu výšky a jedné velké trysky pro "eliminaci gravitace". Velká tryska má za úkol uvést prototyp do stavu mírnější gravitace a svým výkonem eliminuje část váhy přístroje čímž simuluje nízkogravitační prostředí jako je například Měsíc. Jako palivo je používaný peroxid vodíku, jedná se o stejnou látkou používanou v domácnostech jako dezinfekce, pouze v silnější koncentraci.