Ve otevřené hvězdokupě M37 (NGC2099) se astronomům podařilo najít planetární mlhovinu IPHASX J055226.2+323724. S odhadovaným stářím 70 tisíc let let se jedná o doposud nejstarší známou planetární mlhovinu. Zároveň jde o teprve třetí příklad planetární mlhoviny v otevřené hvězdokupě (ze zhruba 4 tisíc planetárních mlhovin).
Navzdory svému jménu planetární mlhoviny nijak nesouvisí s planetami, jsou tvořeny oblaky plynů a prachu, které produkuje hvězda ve fázi červeného obra. Po odhození horních nafouknutých vrstev je potom zbylé zářící jádro (bílý trpaslík) osvětluje ze středu mlhoviny, čímž vytváří nádhernou podívanou.
Podle rychlosti rozpínání mlhoviny vědci odhadují její stáří na 70 tisíc let. Většina ostatních mlhovin má pouze mezi 5-25 tisíci lety. Během této doby se mlhovina zvětšila až na asi 10 světelných let v průměru.
Hvězdokupy jsou skupiny hvězd vázané dohromady vlastní gravitací. Dělí se na dvě hlavní skupiny: Otevřené hvězdokupy a Kulové hvězdokupy. Struktura otevřených hvězdokup byla narušena vnějšími gravitačními vlivy, jednotlivé hvězdy však dál putují vesmírem stejným směrem a rychlostí. Jejich hvězdy jsou relativně mladé a ve hvězdokupě jich bývá několik stovek. Kulové hvězdokupy (globular clusters) jsou gravitací pevně vázány do kompaktní struktury, která může mít v průměru přes 100 světelných let. Jejich hvězdy jsou zpravidla staré víc než 10 miliard let a pochází tedy z raného vesmíru. Kulové hvězdokupy obsahují hvězdy populace II, které vznikly z počátečního materiálu v galaxii.