Astronomům se podařilo identifikovat další malou hvězdu, která emituje rádiové záření. Jedná se o aktivního červeného trpaslíka SCR 1746−3214 ve vzdálenosti 39 světelných let. Hvězdy z této třídy jsou často velmi aktivní, elektromagnetické záření v rádiovém spektru lze nicméně pozorovat jen u těch nejbližších.
Tento objev byl víceméně náhodný, astronomové totiž chtěli původně pozorovat černou díru H1743−322, která se na hvězdné obloze nachází blízko (i když mnohem dál). Teleskop však zachytil také krátkodobý rádiový signál, který s pozorovaným objektem nesouvisel. Vědci vedení Alex Andersson jej vystopovali k blízké hvězdě SCR 1746−3214.
Hvězda SCR 1746−3214 se nachází 39 světelných let daleko. Jedná se o červeného trpaslíka, který má asi jen 12 % hmotnosti Slunce. Je také menší a chladnější a zároveň výrazně aktivnější než Slunce. Hvězda má silné magnetické pole a prochází erupcemi, při kterých na krátkou dobu emituje záření v celé šíři spektra. Další průzkum ukázal, že SCR 1746−3214 velmi rychle rotuje - kolem svojí osy se otočí jednou za asi 6 hodin.
17. 10. 2021 Astronomové vedení Josephem Callinghamem využili nejsilnější soustavu radioteleskopů na světě LOFAR, aby prozkoumali rádiové signály od blízkých červených trpaslíků. Ve většině případů potvrdili, že vznikají v interakci s magnetickým polem hvězdy. U čtyř hvězd však nebyli schopni jejich původ vysvětlit. Jako nejlepší vysvětlení nabízí interakci magnetického pole exoplanet s radiací hvězdy. Podobný mechanismus vede ke vzniku polárních září na Zemi.
Astronomům se v jejich výzkumu podařilo zachytit rádiový signál od celkem 19 blízkých červených trpaslíků. Jedná se o menší hvězdy než Slunce, u kterých je známo, že mají intenzivní magnetickou aktivitu, která způsobuje časté erupce a také generuje elektromagnetické záření v rádiovém spektru. Mezi nimi se však objevily také magneticky neaktivní hvězdy, u kterých není zřejmé, jak rádiové signály vznikají.
Jako nejpravděpodobnější vysvětlení těchto rádiových signálů se podle Callinghama jeví interakce hvězdné radiace s magnetickým polem exoplanet. Podobné procesy probíhají mezi planetou Jupiter a jejím sopečným měsícem Io, který chrlí do svého okolí vypouští množství plynů a dalšího materiálu interagujícího s magnetickým polem planety.
Pokud se tyto závěry potvrdí, mohlo by jít o zcela nový způsob detekce exoplanet. Vědci proto teď chtějí zjistit, zda u čtyř zmíněných hvězd skutečně existují nějaké exoplanety. Dosavadní výzkum u nich zatím vyloučil existenci exoplanet masivnějších než Země, podle vědců by nicméně mohly rádiové signály vznikat i u menších planet.