Detailní snímky podivné planetky Kleopatra a oběžné dráhy jejích měsíců odhalují její vnitřní strukturu

10. 09. 2021

VLT Planetky (asteroidy) Hlavní pás Česká republika ESO

Prostřednictvím observatoře VLT (Very Large Telescope) v Čile se astronomům podařilo získat zatím nejdetailnější snímky planetky Kleopatra v Hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem. Mohli tak vytvořit přesný 3D model tohoto zvláštního tělesa, které připomíná spíše kost než planetku. Vědecký tým s českou účastí dále zpřesnil oběžnou dráhu dvou měsíců, které planetku obíhají, což jim umožnilo nahlédnout do jejího nitra.

Planetka Kleopatra

Image credit: ESO/Vernazza, Marchis et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Planetka Kleopatra (216 Kleopatra) obíhá Slunce ve vzdálenosti 2,1 - 3,5 AU a má výrazně protáhlý tvar. Na délku má kolem 270 kilometrů a její krk má v nejužším místě jen kolem 80 km. Planetka má rychlou rotaci, její perioda je pouhých 5,4 hodin. Toto zvláštní těleso je předmětem hned dvou nedávno publikovaných vědeckých studií. 

Jedna ze studií, vedená Miroslavem Brožem z Karlovy Univerzity, se zaměřila na měsíce planetky AlexHelios a CleoSelene. Právě jejich přesná oběžná dráha totiž může vědcům prozradit více o hmotnosti planetky, kterou obíhají, a jejím vnitřním uspořádání. Podle nového výpočtu je hmotnost Kleopatry o 35 % nižší, než byly původní odhady.

Z hmotnosti a detailních snímků mohli vědci odvodit také hustotu planetky, která se v průměru pohybuje kolem poloviny hustoty železa. To je nižší hustota, než se předpokládalo, a je to způsobeno její vnitřní strukturou. Zřejmě se jedná spíše o shluk kamení než jedno pevné těleso, podobně jako planetky Bennu a Ryugu, které nedávno zblízka prozkoumaly vesmírné sondy. 

Rotace planetky Kleopatra se blíží kritické rychlosti, při které těleso rotuje tak rychle, že se začne rozpadat. Dopady i menších těles na povrch planetky tak mohou vymrštit materiál do jejího okolí. Právě z tohoto materiálu mohly vzniknout její dva měsíce.

Ke svému výzkumu vědci využili výkonný teleskop VLT, který v Čile provozuje evropská organizace ESO (její součástí je také Česká republika). Toto zařízení je vybaveno adaptivní optikou, která pomáhá redukovat deformace způsobené atmosférou Země.