Aktivita supermasivní černé díry by mohla stát za nízkým počtem červených obrů v jádru galaxie
05. 01. 2021
V blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy se nachází množství hvězd, překvapivě málo z nich jsou ale červení obři. Příčinou by mohla být aktivita samotné černé díry, která mohla některé velké hvězdy zbavit jejich horních vrstev. Nový výzkum vedený polským astrofyzikem Michalem Zajačekem byl publikován v magazínu Astrophysical Journal.
Červený obr
Červený obr (také rudý obr) je jedna z konečných fází vývoje hvězd v hlavní posloupnosti. Tyto hvězdy už většinu svého vodíku přeměnily v helium a postupně dochází k expanzi jejich vnějších vrstev. Z hustého jádra původní hvězdy vznikne bílý trpaslík a z odhozených horních vrstev se stane planetární mlhovina.
Do fáze červeného obra se za 5 miliard dostane i Slunce. Jeho velikost se při tom nafoukne až k oběžné dráze Země nebo Marsu.
Supermasivní černou díru v jádru Mléčné dráhy dnes pozorujeme v klidovém stavu, kdy do ní nepadá žádné výrazné množství materiálu. Nebylo tomu tak ale vždy, evidencí mohou být obří bubliny rentgenového a gama záření, které vychází z jejího středu. Podle vědců vznikly před 4 miliony let, když bylo jádro naší galaxie aktivní - černá díra v jejím středu pohlcovala množství materiálu, což vygenerovalo intenzivní radiaci.
Tato radiace by nejvíce ovlivnila velké hvězdy v blízkosti, jejichž horní vrstvy jsou jen volně vázány k jádru - červené obry. Hvězdy by tak zbavila těchto horních vrstev a zůstaly by po nich hustá jádra obklopená zbytky atmosfér.
Radiace ze středu galaxie by tedy jednak zmenšila červené obry v blízkosti, ovlivnila by je ale také jinými způsoby. Hvězdy bychom pozorovali jako teplejší a měly by spíše bílou až modrou barvu.
Ze středu naší galaxie vycházejí dvě gigantické bubliny rentgenového záření
11. 12. 2020 Astronomům se podařilo objevit dvě obrovské bubliny rentgenového záření, které vycházejí z jádra Mléčné dráhy. Bubliny se rozpínají směrem nad a pod rovinu, ve které se nachází většina hvězd v naší galaxii. Jsou obrovské - dokonce ještě větší než už dříve objevené podobné bubliny z gama záření. K novému objevu vedla data z německého instrumentu eRosita na ruském vesmírném teleskopu Spektr-RG.
Bubliny energetičtějšího gama záření označované jako Fermiho bubliny byly objeveny už v roce 2010. Táhnou se až do vzdálenosti 29 tisíc světelných let od středu galaxie. Nově objevené rentgenové bubliny se naproti tomu rozprostírají až do vzdálenosti 49 tisíc světelných let kolmo ke galaktické rovině.
Oba fenomény spolu zřejmě úzce souvisí, oba vychází ze středu galaxie - místa, kde se nachází supermasivní černá díra Sagittarius A*. Obojí bubliny by mohly být produktem stejného procesu pravděpodobně z blízkosti této černé díry. Jádro Mléčné dráhy dnes nicméně pozorujeme ze vzdálenosti 26 tisíc světelných let v klidovém stavu. Událost, která dala bublinám vzniknout, tedy zřejmě nastala mnohem dříve.
Podle vědců k jejich vzniku mohlo vést například aktivní galaktické jádro (AGN) - stav, kdy kolem černé díry rotuje velké množství materiálu v akrečním disku. Ve vnitřní části tohoto disku potom dochází třením k nárůstu rychlosti a teploty. Obrovská energie je při tom vyzařována od černé díry v podobě relativistických proudů vycházejících z jejích pólů.
Další možnou příčinou vzniku rentgenových a gama bublin by mohlo být období intenzivního zrodu nových hvězd v centrální části galaxie. Vědci budou po jejich původu určitě dál pátrat. Jedná se o jedny z největších objektů v naší galaxii, které jistě mají také vliv na její evoluci.
Více informací
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích