Černou díru už z definice není možné vyfotit, je tak masivní, že její gravitace pohltí nejen veškerou hmotu v její blízkosti, ale i světlo. Co však vyfotit lze, je její bezprostřední okolí, konkrétně hranice horizontu události. A právě to se podařilo unikátnímu projektu s názvem Event Horizon Telescope (Teleskop Horizontu Události), který propojil zařízení z několika kontinentů a vědce ze 40 zemí.
Zachycená supermasivní černá díra se nachází v eliptické galaxii M87 ve vzdálenosti 55 milionů světelných let. Tato černá díra má podle odhadu vědců až 6,5 miliard hmotností slunce. Teleskop EHT kromě tohoto objektu pozoroval také supermasivní díru v jádru naší vlastní galaxie, která je sice tisíckrát blíž, zato ale tisíckrát menší, ve výsledku se tedy z pohledu ze Země jeví oba objekty stejně velké. A co na snímku tedy vlastně vidíme? Jde o disk materiálu padajícího do černé díry, který kolem ní vysokou rychlostí obíhá. Tento materiál se třením zahřívá na vysoké teploty a září velmi intenzivně v rentgenovém spektru. Oproti tomu černá díra nezáří a tmavá oblast na snímku tak ukazuje tzv. stín, kde záření akrečního disku není tolik intenzivní.