Vědcům se díky vysoce citlivému instrumentu GRAVITY na teleskopu VLT podařilo získat další informace o supermasivní černé díře ve středu Mléčné dráhy. Nová pozorování ukazují shluky plynů urychlené až na 30 % rychlosti světla jen kousek před horizontem události této černé díry. Jde o první pozorování materiálu takto blízko černé díře a další z mnoha nepřímých potvrzení existence extrémního objektu v jádru naší domácí galaxie.
Pozorování jader galaxií naznačují, že v jádru drtivé většiny z nich dřímají extrémně hmotná monstra - supermasivní černé díry. Jak už ale název napovídá, černé díry (a stejně tak jejich supermasivní příbuzní) není jednoduché pozorovat přímo, proto vědci zkoumají objekty v jejich blízkosti - černé díry totiž viditelně působí na své okolí prostřednictvím své extrémně silné gravitace.
Nejbližší supermasivní černou dírou je ta ve středu Mléčné dráhy, označovaná jako Sagittarius *A. Teleskop VLT (Very Large Telescope) vybavený instrumentem GRAVITY ji pozoroval v infračerveném spektru elektromagnetického záření. Pozorované infračervené záblesky pocházejí z materiálu obíhajícího supermasivní černou díru v akrečním disku neuvěřitelnou rychlostí.
Světlo pocházející z těchto záblesků ukazuje na efekt označovaný jako gravitační červený posun (gravitational redshift), při kterém dochází k natažení vlnové délky světla vlivem extrémně silné gravitace. Tento efekt vědci pozorovali už dříve v tomto roce, když sledovali průlet hvězdy S2 kolem supermasivní černé díry v centru Mléčné dráhy.
25. 2. 2018 Kolem supermasivní černé díry v jádru naší galaxie obíhá v bezprostřední blízkosti několik hvězd. Jedna z nich se na jaře tohoto roku přiblíží natolik, že by mělo být možné přímo pozorovat vliv intenzivní gravitace černé díry na tuto hvězdu. Jde o objekt označovaný jako S0-2 (někdy také S2, nebo Source 2). Astronomové hodlají této příležitosti využít pro potvrzení jednoho z aspektů Einsteinovy teorie obecné relativity, který říká, že světlo, které uniká intenzivní gravitaci, bude mít protaženou vlnovou délku.
Astronomům se za použití observatoře Keck na Havaji nedávno podařilo potvrdit, že sledovaná hvězda S0-2 není binární, což jim dává lepší podmínky pro pozorování tohoto efektu. Konkrétně se jim nepodařilo najít dostatečně masivního souputníka pozorované hvězdy, který by mohl plánovaná pozorování narušit. Výsledky jejich zkoumání byly publikovány ve vědeckém magazínu The Astrophysical Journal.
Hvězda S0-2 má 15x větší hmotnost než Slunce a černou díru Sagittaruis A* oběhne jednou za 15,2 let. Její oběžná dráha ji zavede do vzdálenosti až 120 AU a do blízkosti 30 AU od středu Mléčné dráhy. A právě do nejbližšího bodu své orbity se hvězda dostane na jaře tohoto roku, kdy budou k centru naší galaxie upřeny mnohé teleskopy na jižní polokouli, odkud lze jádro Mléčné dráhy pozorovat.
Obecná teorie relativity předpovídá, že vlnová délka světla pocházejícího z objektu, který se nachází v oblasti velké gravitace, bude protažena. Při pozorování by tedy mělo dojít k posunu světla do červené barvy, která má delší vlnovou délku než ostatní barvy. Půjde o první měření svého druhu a vědci si od něj kromě potvrzení aktuálně přijímaných teorií slibují také zjištění více informací o hvězdě samotné, černé díře, kolem které obíhá, a také dalších objektech v jejich okolí.
Samozřejmě je třeba si uvědomit, že k dané události už došlo před více než 25 tisíci lety a zmiňované světlo je už dávno na cestě k Zemi. Slunce se totiž nachází 25 640 světelných let daleko od středu Mléčné dráhy.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
01. 11. 2018 
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
Vesmírné mise
rss
twitter
facebook
