Vesmírná sonda Juno přináší zcela nový pohled na nitro planety Jupiter
26. 10. 2017
Za více než rok zkoumání planety Jupiter odhalila vesmírná sonda Juno nitro tohoto plynného obra jako doposud žádná jiná. Posledním poznatkem je fakt, že atmosférické pásy bouří sahají hluboko do nitra planety a nejsou jen povrchovým úkazem. Díky zkoumání magnetického a gravitačního pole planety získávají vědci také další cenné informace o tom, co se pod hustými mraky odehrává a jak vlastně nitro tohoto plynného obra vypadá.
Pásy oblačnosti
Barevné pásy obepínající planetu jsou poháněny větry západního i východního směru. Měření gravitačního pole ukazují, že tyto pásy dosahují hloubky až několika tisíc kilometrů. Ty blíže rovníku sahají hlouběji než ty u pólů, které se míchají a vytvářejí komplexní struktury.
Gravitační pole
Dalším výstupem ze zkoumání gravitačního vlivu na přístroje sondy je nesymetričnost samotného gravitačního pole, které má jiný tvar na severní než na jižní polokouli. To naznačuje, že se plyny bohaté na vodík v hloubce planety pohybují také asymetricky, což vědce překvapilo.
Magnetické pole
I magnetické pole je nepravidelné, což podle vědců nasvědčuje tomu, že by mohlo být generováno procesy blíže povrchu, nad metalickým jádrem planety.
Jádro planety
Dalším výstupem zkoumání gravitačního pole Jupitera je přesnější představa o jeho úplném nitru - jádru planety. Vše nasvědčuje tomu, že jádro Jupitera je malé a nemá ostré okraje. Navíc i ve velkých hloubkách stále dochází k rotaci materiálu stejně jako v horních vrstvách atmosféry.
Polární cyklóny
Juno je první sonda, která se při svých obězích Jupitera dostává nad jeho severní a jižní pól. Na každém z pólů při svých průletech pozoruje skupinu cyklónů, o kterých doposud nikdo nevěděl. Na severním pólu jich je aktuálně osm a na jižním pět, ale je možné že se jejich počty mohou měnit v relativně krátkém čase. Vědci jejich existenci nepředpokládali, protože podle různých počítačových simulací by takové bouře neměly v podobném prostředí existovat nijak dlouho.
Rok u největší planety. Co nového zjistila sonda Juno o Jupiteru?
5. 7. 2017 Už rok krouží kolem největší planety sluneční soustavy orbitální sonda Juno. Za tuto dobu se jí podařilo posbírat nová data o Jupiteru, která pomáhají vědcům udělat si přesnější obrázek o planetě a její dynamice. Naplánovaná oběžná dráha přivádí Juno při každém průletu nad polární oblasti a k nám se tak poprvé dostávají detailní snímky a měření obou pólů planety, plné obřích bouří. Nové informace jsou také o masivní magnetosféře Jupitera - je ještě silnější než se myslelo. Poznatky byly publikovány ve vědeckých časopisech Science a Geophysical Research Letters.
Planeta Jupiter je doslova protkána bouřemi, dokonce ještě více, než se doposud vědělo. I přes relativně dobrou pozorovatelnost ze zemského povrchu totiž není dobře vidět na polární oblasti. Sonda Juno tohle mění a přináší nové snímky a data z těchto regionů - obsahují bouře dosahující velikosti některých planet. Vědci si zatím nejsou jistí, zda jde o dlouhodobý stav, nebo tomu brzy bude jinak, potřebují data za delší časové období.
Dalším novým poznatkem je složení atmosféry, konkrétně pásů, které lemují Jupiter. Instrument Microwave Radiometer zkoumá mikrovlnou radiaci z atmosféry a dosavadní výsledky poukazují na rozdílné složení pásů, které lemují planetu po celém jejím obvodu. Pás nejblíž rovníku sahá velmi hluboko, kam až sonda dohlédne, pásy vzdálenější od rovníku však vytváří různé komplexní struktury.
Z měření také vyplývá že koncentrace amoniaku v atmosféře roste s její hloubkou, alespoň kam senzory sondy dosáhnou, a to je několik stovek kilometrů pod povrch.
Neméně zajímavým novým poznatkem je síla magnetického pole planety Jupiter. Už tak nejsilnější planetární magnetické pole ve sluneční soustavě je podle všeho ještě silnější než se čekalo. Pole je navíc výrazně více nepravidelné - v některých místech je intenzivnější, v jiných zase méně. Podle vědců by mohlo jít o důsledek toho, že pole je generováno blíže povrchu, nad metalickým jádrem planety.
Juno obíhá Jupiter po prodloužené oválné polární dráze, většinu oběhu tak stráví daleko od planety. Jednou za 53 dní se však přiblíží dostatečně blízko k pozorování a měření planety. Další průlet nastane 11. července, kdy sonda proletí nad velkou červenou skvrnou.
Více informací
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích