Bouře na Uranu neutichají, jsou tak silné, že je pozorují už i amatérští astronomové

13. 11. 2014

Uran Atmosféry planet

O bouřích na Uranu astronomové vědí už od průletu sondy Voyager 2 v 80. letech. V posledních měsících ale došlo k výraznému nárůstu aktivity a vědci nevědí, co ji způsobuje. Vrchol aktivit v atmosféře Uranu se očekával v roce 2007, kdy se planeta dostala do rovnodennosti, dnes jsou však bouře ještě silnější, dokonce natolik, že už i amatérští astronomové mohou zamířit své teleskopy k Uranu a vidět bílé skvrny, které odráží světlo od Slunce.

Polární záře na Uranu

Astronomům se poprvé podařilo zachytit od Země polární záři na planetě Uran, využili k tomu Hubblova teleskopu na oběžné dráze Země. Snímek byl pořízen v listopadu 2011. Na rozdíl od naší planety a polárních září v podobě barevných záclon, které se objevují nad severním i jižním pólem, je podobný fenomén na Uranu zcela odlišný. Jejich délka trvání je v řádu pouhých pár minut a jsou to malé světlé tečky. Tyto odlišnosti zřejmě souvisí s magnetickým polem Uranu, o kterém se zatím ví velmi málo.

Image credit:

Při rovnodennosti svítí Slunce přímo nad rovníkem planety, na Uranu tento jev nastává jednou za 42 let. Zvýšená aktivita v atmosféře ale od té doby neustala jak se vědci domnívali, ale naopak nadále zesílila. Už v srpnu pozorovali astronomové pomocí havajské observatoře Keck II osm masivních bouřkových systémů jen na severní polokouli. Jedna z těchto bouří byla nejjasnější, jaká kdy byla na Uranu pozorována v dané vlnové délce, ve které astronomové pozorují bouřková oblaka (vlnová délka 2,2 mikronu).

Když tohle zjistili amatérští astronomové zamířili v září a říjnu své vlastní, méně výkonné teleskopy k Uranu. K jejich radosti i oni dnes mohou pozorovat atmosférické jevy na Uranu. 

Pro vědce je aktivita na Uranu poměrně velkým překvapením. Tento ledový obr o čtyřnásobné velikosti oproti Zemi totiž nemá mít interní zdroj energie jako naše planeta. Procesy v atmosféře by tak mělo zajišťovat Slunce, jenže to teď na severní polokouli svítí jen málo a původ bouřek tak zůstává zahalený do tajemna. Sami vědci si s tímto problémem lámou hlavy a hodlají Uran bedlivě pozorovat dál.

O planetě Uran, stejně jako o Neptunu, toho příliš nevíme. Co víme pochází ze sondy Voyager 2, která jako jediná kolem planety proletěla. Dalším zdrojem informací o Uranu už jsou potom pouze vesmírné a pozemní observatoře na Zemi. Astronomové, kteří Uran pozorovali s pomocí havajského teleskopu by teď rádi udělali to samé s pomocí Hubblova teleskopu.