Družice IBEX poskytla první pohled na ocas sluneční soustavy natahující se do mezihvězdného prostoru

12. 07. 2013

Sluneční soustava IBEX

Sluneční soustava má, podobně jako třeba kometa, vlastní ocas, který se rozprostírá daleko za heliosférou po směru proudu částic v mezihvězdném prostoru. Alespoň si to někteří vědci až doposud mysleli, a jiní byli přesvědčeni o opaku. Data z vesmírné observatoře IBEX (Interstellar Boundary Explorer) ale existenci této struktury potvrdila. Výsledky svého bádání zveřejnila 10. července skupina vědců vedená Davidem McComasem v magazínu Astrophysical Journal.

Sluneční soustava, hranice magnetického pole

Ilustrace znázorňuje magnetické pole generované Sluncem a jeho zakřivení v důsledku propojení s mezihvězdným prostorem. Nabité částice ze Slunce i z celého zbytku galaxie proudí po siločarách magnetického pole. Přístroje sondy Voyager zaznamenávají zvýšenou intenzitu magnetického pole, která napovídá, že se sonda nachází na samotném okraji magnetické bubliny obklopující slunce.

Image credit:

Ocas sluneční soustavy, neboli heliotail, je tvořen částicemi, které unikají ze Slunce v podobě slunečních větrů. Na hranici sluneční soustavy, kde ochabuje magnetický i gravitační vliv Slunce natolik, že začínají převládat vlivy z mezihvězdného prostoru, solární částice zpomalují a postupně také mění svůj směr. Na jedné straně se tak vytváří nárazová vlna a naopak na straně druhé vzniká ocas, táhnoucí se za heliosférou.



O ocasu naší sluneční soustavy toho vědci ještě mnohé neví, otázkou zůstává například jeho délka. "Tento ocas je naší stopou v interstelárním prostoru, zatím jsme však pouze na začátku studia jeho struktury", řekl Eric Christian, který se v NASA podílí na misi družice IBEX. Dalším krokem podle něj bude zapracování těchto nových pozorování do počítačových modelů a jejich zakomponování do aktuálních teorií o heliosféře a její dynamice.