Přesto, že Venuše byla po dlouhou dobu považována za sesterskou planetu k Zemi, ve skutečnosti je velmi odlišná. Podoba končí u zhruba stejné velikosti a vzdálenosti od Slunce, na Venuši je ale 100x vyšší teplota, hustá atmosféra plná toxických kyselin a žádné magnetické pole. Bez magnetického pole není planeta chráněna před slunečními větry, které tak pronikají až na povrch kde se projevují různými způsoby, jedním z nich jsou anomální horké proudy (hot flow anomaly, HFA), které dokáží obrátit směr nabitých subatomárních částic ze Slunce a poslat zpátky.
Podobné jevy byly zaznamenány také na Zemi, Saturnu a Marsu. Tento zvláštní fenomén tedy ve skutečnosti není až tak zvláštní, vědcům se však poprvé podařilo prokázat jeho existenci na Venuši. Studie, která se tomuto tématu věnuje vyšla koncem února ve vědeckém magazínu Journal of Geophysical Research, hlavním autorem je Glyn Collinson z Goddardova vesmírného centra NASA. Sluneční větry normálně zasáhnou na své cestě od Slunce planetu a zbytek pokračuje stejným směrem za planetou. Při HFA ale dochází k zachycení horké plazmy slunečního větru v rázové vlně planety, tato plazma může expandovat až do velikosti planety Země. Rostoucí oblast horkých proudů potom vytváří různé projevy vesmírného počasí. První náznak existence HFA na Venuši přišel už v roce 2009, kdy kolem planety proletěla sonda Messenger na své cestě k Merkuru. Ta svými přístroji zaznamenala jev, který by mohl být právě HFA, vědci si však nebyli jisti, protože Messenger nebyl na podobnou analýzu vybaven. Glyn Collinson se tak obrátil k jediné sondě obíhající aktuálně kolem planety, evropskou Venus Express. Ani ta sice taky není vybavena přímo pro sledování podobných úkazů, nicméně má na své palubě přístroje, které mohou analyzovat plazmatické proudy, nabité částice nebo magnetické jevy.Vliv slunečních větrů na atmosféru Venuše