Sluneční soustava možná měla o jednu masivní planetu navíc, Jupiter ji ale vymrštil mezi hvězdy

Astronom David Nesvorný ze Southwest Research Institute v Texasu vydal studii v Astrophysical Journal Letters, ve které popisuje evoluci sluneční soustavy. Nesvorný pracuje s počítačovými modely, které simulují evoluci naší sluneční soustavy. Při těchto simulacích mu stále něco nevycházelo, nakonec ale do sebe všechno zapadlo, když přidal do soustavy planet další masivní objekt.



Předchozí simulace ukázaly, že současné pozice planet ve sluneční soustavě jsou výsledkem jejich komplexní interakce, která změnila oběžné dráhy hned několika z nich, když byla sluneční soustava stará 600 milionů let. Vznikl tzv. Nice model (podle francouzského města Nice), podle kterého se Jupiter ze své původní pozice posunul do středu sluneční soustavy a odsunul Saturn, Uran a Neptun dále od Slunce, některé modely pracují také s výměnou pozic mezi Neptunem a Uranem.

Tento model vysvětluje několik fenoménů, které astronomy pálily dlouhou dobu, nicméně zůstal zde jeden nevysvětlený problém. Pokud se Jupiter posunul na své současné umístění postupně, měl by zamíchat vnitřními planetami, oběžná dráha Země by byla narušena natolik, že by mohlo dokonce dojít ke srážce s jinou planetou.

Nesvorný, který vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy Univerzity, tedy pracoval s hypotézou, že se pozice Jupiteru změnila rychle, v simulacích ale při této variantě docházelo k příliš velkému ovlivnění drah planet Neptun a Uran, které byly často úplně vymrštěny ze sluneční soustavy. Vnitřní část sluneční soustavy už tedy simulacím odpovídala, vnější však stále potřebovala vysvětlit chování velkých planet. Nesvorný nakonec přišel s modelem, který počítá s pěti obřími planetami ve sluneční soustavě místo dnešních čtyř. Výsledky simulací jsou statisticky zpracovávány a tento model má největší pravděpodobnost, že skončí s planetami na oběžných drahách jaké dnes pozorujeme. 

Tentokrát do sebe vše zapadá, Jupiter se na svou současnou pozici dostal rychle a nenarušil rovnováhu ve vnitřní části sluneční soustavy. Svým pohybem posunul Neptun a Uran k okraji a další ledovou planetu vymrštil do mezihvězdného prostoru. Podle Nesvorného je takto zhruba 10x pravděpodobnější, že dostaneme v simulacích dnešní pozice planet.

Model odpovídá novým teoriích o bloudících planetách, které byly vymrštěny ze svých domovských planetárních systémů. Vymrštěné planety ale doposud nikdo nenašel a Nesvorného teorie zůstává stále pouze teorií.


Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie
Sluneční soustava

Čína se chystá poslat dvojici sond k okraji sluneční soustavy

Čínská vesmírná agentura připravuje svou první vesmírnou misi na hranici sluneční soustavy, při které zároveň navštíví Jupiter a Neptun. Zatím nejvzdálenější čínská sonda dnes obíhá planetu Mars a plánuje vypustit rover na její povrch. Dvojice vesmírných sond s pracovním označením Interstellar Express by mohla odstartovat v roce 2024 a vzdálenosti 100 AU dosáhnout v roce 2049.

celý článek

Uhlík v ocasu komety Catalina naznačuje, že podobné komety mohly přinést tento prvek na Zemi krátce po jejím zrodu

Když začátkem roku 2016 navštívila kometa Catalina (C/2013 US10) vnitřní část sluneční soustavy, pozorovalo ji množství astronomů a observatoří. Mezi nimi také infračervený teleskop na palubě letadla SOFIA, který v ocasu komety zachytil zřetelné stopy uhlíku. Zatímco kometa Catalina zmizela zpět k okraji sluneční soustavy, vědci zkoumali posbíraná data a nyní vydali vědeckou studii se svými závěry.

celý článek

Astronomové potvrdili oběžnou dráhu planetky Farfarout - jde o nejvzdálenější pozorovaný objekt ve sluneční soustavě

Na okraji sluneční soustavy, za oběžnou drahou planety Neptun se nachází množství těles různých velikostí s různými oběžnými drahami. Slunce zde svítí už jen velmi slabě a teploty jsou zde velmi nízké - proto není snadné tyto objekty ze Země pozorovat. Astronomům vedeným Chadem Trujillem se nyní podařilo potvrdit oběžnou dráhu zatím nejvzdálenějšího pozorovaného objektu - planetky Farfarout.

celý článek

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2021)

Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro únor 2021.

celý článek

Sluneční soustava je výrazně blíž středu Mléčné dráhy a pohybuje se galaxií rychleji, než se myslelo

Nové výsledky z astrometrického průzkumu VERA přiblížily Zemi a sluneční soustavu ke středu naší galaxie. Z původních 26,7 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy se pozice sluneční soustavy posunula na 25,8 tisíc světelných let. S tímto zpřesněním vzdálenosti také souvisí rychlejší pohyb Slunce galaxií.

celý článek

Sonda Voyager 2 zachytila za hranicí sluneční soustavy zvýšenou hustotu částic

Vesmírná sonda Voyager 2 zaznamenala vyšší hustotu částic v prostoru těsně za hranicí heliosféry, jejíž hranici překročila před 2 roky. Podobný nárůst zachytila také sonda Voyager 1, která opustila heliosféru dříve a na jiném místě. Tyto výsledky tak potvrzují složení lokálního mezihvězdného média, které bezprostředně obklopuje sluneční soustavu.

celý článek

Ve sluneční soustavě existuje kromě hlavní orbitální roviny ještě jedna, obíhají v ní některé komety

Studiem pohybu dlouhoperiodických komet vědci zjistili, že kromě roviny ekliptiky, ve které obíhají Slunce všechny planety, existuje ještě jedna doposud neznámá rovina. Nachází se v ní afélia (nejvzdálenější body oběžných drah od Slunce) části analyzovaných komet. Za vznikem nově objevené orbitální roviny by mohla být gravitace Mléčné dráhy.

celý článek