Čtyři vesmírné teleskopy pomohly odhalit tajemství zahalující nejstarší zaznamenanou supernovu

06. 11. 2011

Supernovy Astronomie

V roce 185 pozorovali čínští astronomové hvězdu, která na 8 měsíců navštívila noční oblohu a poté zase zmizela. Teprve až v šedesátých letech 20. století vědci určili, že šlo ve skutečnosti o historicky první zaznamenané pozorování supernovy vzdálené asi 8 tisíc světelných let, která je dnes označovaná jako RCW 86. Astronomové si nicméně dál lámamali hlavu, proč jsou zbytky exploze tak velké, dosahují totiž až trojnásobku velikosti, kterou by u takto staré supernovy očekávali. K odpovědi jim pomohla kooperace hned několika vesmírných teleskopů, které pozorovaly RCW 86 v různých vlnových délkách.

Supernova RCW 86

Na tomto obrázku jsou snímky pozůstatků supernovy RCW 86 pořízené čtyřmi různými vesmírnými teleskopy - Chandra X-ray Observatory, XMM-Newton Observatory, Spitzerův vesmírný teleskop a teleskop WISE.

Image credit:

V infračerveném světle dosahuje RCW 86 na noční obloze velikosti jako Měsíc v úplňku. Původně astronomové předpokládali, že jde o pozůstatky exploze supernovy způsobené kolapsem jádra hvězdy. Vedlo je k tomu okolí supernovy, ve kterém se nachází množství plynů, které masivní hvězda při kolapsu svého nitra odhazuje do okolí.

Rentgenové vesmírné teleskopy XMM-Newton a Chandra nicméně odhalily velké množství železa, což by poukazovalo spíše na jiný typ exploze supernovy, typ Ia. Další pozorování v infračerveném světelném spektru prostřednictvím teleskopů Spitzer a WISE určují teplotu plynů v oblasti na mínus 200 °C. Taková teplota by se měla v okolí pozůstatků supernovy nacházet v případě, že po většinu své existence měla tato oblast nízkou hustotu, což také poukazuje na supernovu typu Ia.

Supernova typu Ia vzniká za tak specifických podmínek, že dovoluje astronomům využívat světlo z exploze tohoto typu pro měření vzdáleností ve vesmíru. RCW 86 mohla být podle studie publikované v magazínu Astrophysics Journal hvězda podobná našemu Slunci, ze které se při jejím zániku stal bílý trpaslík. Těsně před svým zánikem vymrštila hvězda do svého okolí oblak plynů, který dnes vědci pozorují v infračerveném spektru. Bílý trpaslík poté zřejmě začal nasávat materiál z blízké hvězdy, až do momentu, kdy obrovské množství hmoty hvězdu destabilizovalo a následovala exploze supernovy typu Ia. 

"Moderní astronomové odkryli dva tisíce let staré tajemství. Teprve dnes s vesmírnými observatořemi, které vylepšují naše pozorovací schopnosti, jsme schopni naplno ocenit nádheru, která se skrývá za zánikem hvězd", řekl Bill Danchi, vědec NASA, který se podílí na programu WISE a Spitzer.