Podle studie publikované v říjnu v časopisu Nature Communications by se plynní obři mohli vyskytovat v některých částech galaxie častěji. Výzkum vychází z analýzy hvězd v blízké hvězdné asociaci Beta Pictoris, kde jsou rozestupy mezi hvězdami větší než v okolí Slunce.
Evropská vesmírná sonda Solar Orbiter při svém průletu v březnu loňského roku pořídila snímky doposud neviděných malých trysek ve vnější atmosféře Slunce. Každý z nich má životnost mezi 20 a 100 sekundami a uvolňuje plazmu do okolí Slunce rychlostí 100 km/s. Podle vědců by se mohlo jednat o dlouho hledaný zdroj slunečního větru, který ovlivňuje vesmírné počasí ve sluneční soustavě.
V pátek krátce před 18. hodinou večer došlo na Slunci k silné erupci. Astronomové ji pozorovali pomocí vesmírné observatoře SDO, která se na sledování Slunce soustředí. Erupce byla zařazena do třídy X - nejsilnější ze tříd, do kterých jsou tříděny.
Nová analýza materiálu z povrchu Měsíce naznačuje, že voda v něm by mohla pocházet ze Slunce. Konkrétně by vznikala při bombardování lunárního povrchu vodíkovými ionty ve slunečním větru. Výsledkem takového procesu by byly molekuly vody nacházející se zejména v blízkosti pólů. Tuto teorii podporuje analýza vzorků z misí Apollo a nově také z čínské robotické mise Chang'e 5.
V úterý 25. října vstoupil Měsíc mezi Zemi a Slunce a téměř z poloviny ho zakryl. Toto částečné zatmění bylo pozorovatelné ve většině Evropy a části Asie a Afriky. U nás nastalo v 11:12, vyvrcholilo ve 12:17 a skončilo v 13:23. Při maximálním zatmění bylo zakryto zhruba 43 % slunečního povrchu.
Erupce o síle M7,9 nastala u aktivní sluneční skvrny AR3098 během pátečního rána. Energetická radiace, která dorazila k naší planetě ovlivnila rádiové vysílání na straně, která právě byla přivrácena Slunci - šlo hlavně o Afriku a Střední východ. V zasažených oblastech došlo k narušení krátkovlnného vysílání na zhruba hodinu. Zatím není zřejmé, zda erupci doprovázel také výron koronální hmoty.
Evropská sonda Solar Orbiter byla začátkem září při průletu kolem Venuše zasažena výronem koronální hmoty. Hmota vyvržená ze Slunce naštěstí zařízení nijak nepoškodila. CME vznikla 30. srpna a byla vyfocena sondou SOHO. Od Slunce zamířila směrem k Venuši, kde se zrovna nacházela sonda Solar Orbiter, která zrovna prováděla gravitační asistenci.
Astronomům se pomocí teleskopu TESS podařilo identifikovat oscilace ve světelné křivce binárního systému 12 Boötis. Tentokrát se ale nejednalo o exoplanetu. Vědci předpokládají, že tyto výkyvy ve světelné křivce vznikají stejně jako u Slunce prostřednictvím konvekčního proudění blízko povrchu hvězdy.
Sluneční aktivita dala v posledních dnech vzniknout hned dvěma koronálním výronům hmoty (CME), které míří naším směrem. Na cestě k naší planetě by mohlo dojít k jejich spojení a vytvoření velkého oblaku, který by k Zemi mohl dorazit ve čtvrtek. Pokud bude dostatečně velký, mohly by se objevit polární záře i jižněji, než je běžné.
Data z teleskopu Hubble a dalších observatoří naznačují, že červený veleobr Betelgeuse prošel v roce 2019 událostí, při které přišel o materiál z podstatné části svého povrchu. Tento jev by ze Země pozorovatelný jako výrazné pohasnutí této hvězdy v souhvězdí Orionu. Vědci to označili za SME (Surface Mass Ejection), což je chování, které u běžné hvězdy doposud pozorováno nebylo.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
ESA
Vědecká 
6. 10. 1990 (Space Shuttle Discovery)
19. říjen 2023 
Exoplanety
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
rss
twitter
facebook
