
Astronomové pomocí teleskopu Gemini North poprvé detekovali dvě infračervené emisní čáry v akrečním disku supermasivní černé díry v jádru galaxie III Zw 002. Tyto čáry pocházejí z vnitřní a vnější oblasti akrečního disku tvořeného materiálem, který padá do centrálního objektu.
V samotném středu Mléčné dráhy se nachází obří černá díra Sagittaruis A*. Dnes ji pozorujeme v klidovém stavu, kdy příliš nezáří. Jinak tomu ale bylo před zhruba 200 lety, kdy tento objekt po několik měsíců zářil až milionkrát silněji. Dozvuky této události se vědcům podařilo zachytit rentgenovým teleskopem IXPE.
Ve vzdálenosti 1 590 světelných let se nachází nově objevená nejbližší černá díra. Nese označení Gaia BH1 a je součástí binárního systému s hvězdou podobající se Slunci. Objev umožnil vesmírný teleskop Gaia, který mapuje pozice hvězd v naší galaxii. Sekundární hvězda totiž vykazuje pohyb specifický pro hvězdy obíhající kolem masivního objektu.
Uprostřed pozůstatků supernovy HESS J1731-347 se nachází velmi zvláštní objekt, který odporuje tomu, co o hvězdách dnes víme. V supernovách vznikají buďto neutronové hvězdy, nebo černé díry v závislosti na hmotnosti původní hvězdy. Nová analýza nyní ukazuje, že objekt v jádru HESS J1731-347 je na neutronovou hvězdu i černou díru příliš lehký. Mohlo by tak jít o první exemplář extrémně husté kvarkové hvězdy, jejíž existence je zatím pouze teoretická.
Astronomové objevili v bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* nezvykle mladou hvězdu. Nachází se v prostředí, ve kterém vědci považují vznik nových hvězd za nemožný. V jádru galaxie totiž panují příliš dynamické podmínky plné intenzivní radiace a gravitace.