Světlo, které supernovy emitují do vesmíru, cestuje bez zábran na velkou vzdálenost. Kromě toho však supernovy generují také pomalejší energetické částice, na které působí intenzivní magnetické pole. Tyto částice jsou postupně urychlovány na vyšší rychlosti a stávají se součástí kosmického záření. Podle nového výzkumu právě tato radiace hraje důležitou roli při kontaktu rázových vln supernov s okolními oblaky plynů.
Supernovy jsou zářivé exploze masivních hvězd. Mohou nastávat u hvězd větších než Slunce, kterým došlo palivo pro termojadernou fúzi, případně u bílých trpaslíků, které pohlcují materiál ze svého okolí a překročí určitou hmotnost. Výsledkem supernovy je u hvězd s nižší hmotností neutronová hvězda, u masivnějších objektů potom černá díra. V místě exploze se většinou nachází pozůstatek supernovy tvořený materiálem, který exploze vymrštila do okolí. Z tohoto matriálu během miliard let vznikají další hvězdy a také planety obohacené o těžké prvky, které v supernově vznikly.
Exploze supernovy odfoukne okolní materiál do volného prostoru, čímž vzniká prázdná bublina kolem zaniklé hvězdy. Tato bublina je díky působení kosmického záření, které v supernově vzniklo, ještě větší, než se doposud předpokládalo. Nový výzkum byl prezentován Rodríguezem Monterem na National Astronomy Meeting 2021 ve Velké Británii.