Kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy obíhá hvězda, která se pohybuje 8 % rychlosti světla

V jádru naší galaxie dřímá supermasivní černá díra, kolem které obíhají stovky hvězd. Nejkratší oběžnou dráhu z nich má hvězda s označením S62, její přiblížení k černé díře způsobuje, že se pohybuje 8 % rychlosti světla. Tato rychlost ovlivňuje nejen oběžnou dráhu hvězdy, ale způsobuje také další efekty, například dilataci času.

S62, oběžná dráha

S62, oběžná dráha Oběžná dráha hvězdy S62 kolem supermasivní černé díry Sagittarius A* v jádru Mléčné dráhy.



Sagittarius A*

V jádrech galaxií se nacházejí supermasivní černé díry a jinak tomu není ani u naší mateřské Mléčné dráhy. V jejím středu leží objekt označovaný Sagittarius A*, který má podle odhadů hmotnost 4 milionů Sluncí. Samotná černá díra není už z principu pozorovatelná, kolem ní však rotuje vysokou rychlostí množství materiálu v akrečním disku, který produkuje intenzivní záření v různých částech elektromagnetického spektra. O něco dál obíhají černou díru masivní hvězdy a oblaka plynů a prachu, z jejichž pohybu lze zjistit další informace o objektu ve středu galaxie.

Střed Mléčné dráhy je bohužel pozorovatelný pouze z jižní polokoule Země, od nás lze vidět pouze vnější část disku naší galaxie. I proto vznikají právě na jižní polokouli obří observatoře, které na střed naší galaxie vidí.
S62 je hvězda 2x masivnější než Slunce a supermasivní černou díru Sagittarius A* oběhne jednou za 10 let. Při svém největším přiblížení (16 AU, tedy 16x vzdálenost Země od Slunce) dosahuje 8 % rychlosti světla, při které nastává dilatace času. Hodina u hvězdy S62 by při její největší rychlosti znamenala 100 minut pro vnějšího pozorovatele. 

Kromě toho je vysokou rychlostí také ovlivněna dráha hvězdy. Ta nemá eliptický tvar, jak by se dalo očekávat, ale při každém oběhu se předbíhá o asi 10 stupňů. Podobný efekt, i když v zanedbatelné míře, lze pozorovat také u planety Merkur.

Další přiblížení hvězdy S62 k černé díře bude ze Země pozorovatelné v roce 2022. Astronomové k ní jistě zamíří teleskopy na zemi i ve vesmíru, aby potvrdili další možné efekty teorie relativity.
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie
Hvězdy

Objev nového rentgenového pulzaru s 12minutovou periodou

Pomocí rusko-německého vesmírného teleskopu Spektr-RG se vědcům podařilo identifikovat nový pulzar. Dostal označení SRGA J204318.2+443815 a jedná se o neutronovou hvězdu v binárním systému s dlouhou periodou. Hvězda je relativně slabá a vědci ji řadí k nové podtřídě persistentních slabě zářících Be rentgenových binárních systémů (BeXRB).

celý článek

Nový vesmírný teleskop Jamese Webba prozkoumá blízký planetární systém Beta Pictoris

Hned několik vědeckých týmů má v plánu použít vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) pro průzkum blízkého hvězdného systému Beta Pictoris. Jedná se o mladý systém s nejméně dvěma exoplanetami a diskem materiálu, ze kterého by mohly vzniknout další. Výkonný teleskop, který je označován jako nástupce Hubblova teleskopu by měl do vesmíru odletět už letos na podzim.

celý článek

Astronomové u exoplanety poprvé zpozorovali zřetelný disk materiálu, ze kterého může vzniknout exoměsíc

Pomocí observatoře ALMA se vědcům podařilo zpozorovat disk materiálu u jedné z exoplanet obíhajících hvězdu PDS 70 vzdálenou 370 světelných let. Předpokládají, že se jedná o strukturu, ze které vznikne jeden nebo více měsíců. Jedná se o první případ takto zřetelného disku pozorovaného u exoplanety.

celý článek

Na povrchu Slunce bylo potvrzeno doposud teoretické vlnění s dlouhou periodou

Tým solárních fyziků vedený Laurentem Gizonem z Max Planck Institute v Německu v nové studii popisuje objev nových globálních vln na Slunci. Projevují se na povrchu hvězdy jako vířivé pohyby s rychlostí kolem pouhých 5 kilometrů za hodinu. Perioda těchto pohybů je srovnatelná s 27denní rotací Slunce. Pro svůj výzkum vědci použili data za 10 let pozorování solární sondy SDO.

celý článek

Na povrchu neutronových hvězd mohou existovat pohoří, jejich výška však nepřesáhne milimetr

Podle nového výzkumu mohou teoretické nerovnosti na povrchu neutronových hvězd existovat, jejich výška je však zřejmě ještě menší, než se doposud uvažovalo. Silná gravitace takto hmotného objektu totiž nedovolí existenci žádné výrazné nerovnosti na povrchu. Výzkum pod vedením Fabiana Gittinse byl prezentován na National Astronomy Meeting 2021 ve Velké Británii.

celý článek

Kosmické záření hraje klíčovou roli při interakci supernov s okolními oblaky plynů

Světlo, které supernovy emitují do vesmíru, cestuje bez zábran na velkou vzdálenost. Kromě toho však supernovy generují také pomalejší energetické částice, na které působí intenzivní magnetické pole. Tyto částice jsou postupně urychlovány na vyšší rychlosti a stávají se součástí kosmického záření. Podle nového výzkumu právě tato radiace hraje důležitou roli při kontaktu rázových vln supernov s okolními oblaky plynů.

celý článek

Bílý trpaslík svou gravitací deformuje sousední hvězdu, brzy exploduje v supernově

Astronomové zpozorovali v datech z teleskopu TESS vzácný úkaz: hvězdu ve tvaru kapky. Nepravidelný tvar napovídá, že v blízkosti hvězdy se nachází další objekt, který její tvar svou gravitací deformuje. Podle studie v magazínu Nature Astronomy se jedná o bílého trpaslíka, který se nezadržitelně blíží k hmotnosti, při které exploduje v supernově typu Ia.

celý článek