Orbitální výtah už není jen teorií, Japonsko v září vyzkouší technologii přímo ve vesmíru

04. 09. 2018

Vesmírný výtah HTV Japonsko

Vesmírný (orbitální) výtah je snem mnoha expertů. V podstatě jde o kabinu, která šplhá po kabelu spojujícím Zemi a oběžnou dráhu, kde končí na vesmírné stanici nebo malé planetce. Tento koncept by měl být schopen dopravovat osoby i náklad na oběžnou dráhu s minimálními náklady oproti raketám, a také mnohem ekologičtěji. Doposud však rozvoj vesmírného výtahu zůstával pouze v teoretické rovině, až do tohoto měsíce, kdy japonská univerzita a další instituce poprvé přímo ve vesmíru vyzkouší princip cestování kabiny po kabelu.

Vesmírný výtah

Koncept vesmírného výtahu vyžaduje masivní orbitální stanici nebo planetku, která se nachází více než 30 tisíc kilometrů od povrchu. Toto těžiště musí obíhat Zemi stejně rychle jako je planetární rotace, aby bylo zajištěno, že kabel míří vždy na jedno místo na povrchu.

Image credit: livingfuture.cz

První experiment
11. září vyletí do vesmíru japonská raketa H-IIB s lodí HTV7 (Kounotori 7) s nákladem pro Mezinárodní vesmírnou stanici ISS. Součástí tohoto nákladu budou mimo jiné dva cubesaty vyvinuté na Shizuoka University společně se společností Obayashi. Každý z těchto satelitů je krychle o hraně 10 centimetrů a jsou propojeny deset metrů dlouhým kabelem. Právě po tomto kabelu mezi malými družicemi by měla cestovat malá kabina, která ověří, jak se těleso po kabelu ve vesmíru pohybuje.

Plány na výtah
Orbitální výtah si lze lépe představit jako kabel spuštěný z oběžné dráhy spíš než vystavěný z povrchu nahoru. Jedna z úvah počítá s umístěním malé planetky na oběžnou dráhu Země a spuštění kabelu z ní. Planetka by musela obíhat Zemi stejnou rychlostí jako se naše planeta otáčí, aby byl kabel vždy nad stejným místem na povrchu.

Dosavadní největší překážka vývoje vesmírného výtahu byla materiál, ze kterého by byl kabel spojující Zemi a oběžnou dráhu. Jako nejvhodnější se zatím jeví kabel z uhlíkových nanotrubic, který vykazuje dostatečnou míru pevnosti a odolnosti. Kabel spojující dvě malé družice v nadcházejícím experimentu však bude zatím ještě ocelový.

Další překážky pro vesmírný výtah jsou jeho doposud nevyřešená ochrana před vesmírným odpadem a mikrometeority. Případná nehoda výtahu by mohla mít nedozírné následky pro lidi na povrchu v jeho blízkosti a je tak nutné počítat i s tímto faktorem při jeho výstavbě.

Vize společnosti Obayashi je postavit do roku 2050 vesmírný výtah se šesti oválnými vagóny na elektrický pohon, každý 18 metrů na délku a 7 metrů v průměru s kapacitou 30 osob. Kabel by propojoval platformu na hladině moře s orbitální stanicí ve výšce 36 tisíc kilometrů. 

ISS se nachází ve výši zhruba 400 kilometrů, pro správné fungování vesmírného výtahu je však nutné mít dostatečně těžký objekt poměrně daleko od Země, aby odstředivou silou udržel napnutý kabel i váhu nákladu cestujícího po něm. Vagóny by měly být schopné zrychlit až na 200 km/h, touto rychlostí by na orbitální stanici na konci kabelu dorazily za 8 dní, avšak za zlomek ceny oproti cestování raketou. 

Fungující vesmírný výtah je ještě velmi daleko. Stále je to spíše sen než blízká budoucnost. První malé krůčky se však již dějí a lze očekávat další, díky tomu se sen pomalu stává nevyhnutelností. Jakmile se bude možné touto cestou dostat na oběžnou dráhu, přístup do vesmíru se pravděpodobně výrazně zlevní. V ten moment se vesmír v okolí naší planety stane přístupnějším pro masy vesmírných turistů, pracovníků u průzkumníků, kteří budou mířit ještě dál, na Měsíc, na Mars a brzy ještě hlouběji do sluneční soustavy.