V nové studii, která vyšla ve vědeckém magazínu Geophysical Research Letters, jsou prezentována data z prvního průletu vesmírné sondy Galileo kolem Ganymede, největšího měsíce planety Jupiter. Data z prvního průletu sondy v roce 1996 kolem jediného měsíce ve sluneční soustavě s vlastním magnetickým polem totiž nebyla nikdy prezentována. Vědci se nyní podívali na stav magnetického pole Ganymede zaznamenaný před více než dvaceti lety.
27. července 1996 proletěla kolem Ganymede poprvé sonda Galileo, která zkoumala mezi lety 1995 a 2003 planetu Jupiter a její měsíce. Jedním z nejzajímavějších míst byl právě obří měsíc Ganymede, největší ve sluneční soustavě a navíc s vlastním stálým magnetickým polem, které sonda při prvním průletu objevila. Sonda Galileo potom proletěla velmi blízko Ganymede ještě pětkrát. Při zkoumání dat z prvního průletu sondy kolem Ganymede vědci zjistili, že sonda proletěla těsně nad oblastí, kde se vyskytují polární záře měsíce, které později pozoroval vesmírný teleskop Hubble. V tomto místě se sonda setkala s proudem částic, které byly vymrštěny z povrchu Ganymede při srážkách s částicemi urychlenými obřím magnetickým polem planety Jupiter. Magnetické pole na Zemi chrání její povrch před energetickými částicemi ze Slunce. Na Ganymede však magnetické pole interaguje s magnetismem své mateřské planety, která vytváří obří strukturu magnetických siločar. Přesto i na Ganymede existují polární záře, částice, které je způsobují, však pochází z okolí Jupiteru.Magnetické pole planety Jupiter