Mars má díky slunečním větrům zakroucený magnetický ocas

24. 10. 2017

Mars Magnetismus MAVEN

Magnetické pole Marsu je sporadické, nepravidelné a velmi slabé v porovnání s magnetosférou Země. To zřejmě přispělo k úniku atmosféry do vesmíru v dávné minulosti planety, potvrzují to data z orbitální sondy MAVEN. Nová pozorování také poukazují na zakřivení tzv. magnetického ocasu planety (magnetotail), který se působením slunečního větru odchyluje o celých 45 stupňů od původně předpokládaného směru.

Mars, magnetický ocas

Koncepce magnetických interakcí planety Mars. Modré čáry reprezentují sporadické magnetické pole Marsu, žluté jsou magnetické čáry od Slunce nesené slunečními větry. Červenou barvou jsou pak znázorněny čáry magnetického ocasu Marsu. Při interakci magnetického pole planety a slunečních větrů dochází k rekonexi, znázorněné na obrázku světlými záblesky.

Image credit:

Země má vlastní globální magnetické pole, které se vytváří v rotujícím jádru planety. Naopak Venuše nemá žádné vlastní magnetické pole, i když interakce se sluneční aktivitou vytváří jistou obdobu magnetického ocasu. Oproti těmto planetám je magnetosféra Marsu podle nejaktuálnějších pozorování hybridem mezi jejich magnetickými poli.

Vědci v týmu kolem Giny DiBraccio, která v Goddardově vesmírném středisku pracuje na misi MAVEN, přišli se simulací, jež předpovídala, že magnetický ocas Marsu bude o 45 ° pootočený oproti směru, který je udávaný slunečními větry. Přesně takové chování teď pozoruje také sonda MAVEN na oběžné dráze planety a potvrzuje tak výsledky simulace.

V magnetosféře Marsu navíc probíhá proces zvaný rekonexe (magnetické přepojení), při které dochází k interakci magnetického pole neseného slunečními větry a sporadického magnetického pole na povrchu planety. Při kontaktu těchto dvou proti sobě jdoucích magnetických polí vznikají magnetické čáry spojující povrch planety a okolní vesmír. To umožňuje elektricky nabitým iontům v horních vrstvách atmosféry, aby po takových čarách opustily planetu.

Tento proces by tak mohl být částečně zodpovědný za únik atmosféry Marsu do vesmíru. Proces, který pravděpodobně před miliardami let přispěl k proměně planety schopné nést život v pustou kouli, kterou je dnes.