Astronomové zpřesnili měření rozpínání vesmíru, je o něco rychlejší

Vědci z NASA využili pozorování infračerveného vesmírného teleskopu Spitzer, aby zpřesnili měření rozpínání vesmíru. Nové měření poukazuje na rychlejší rozpínání vesmíru, než bylo doposud vypočítáváno z pozorování jiných zařízení. Nový odhad rychlosti rozpínání vesmíru, neboli hodnota hubblovy konstanty je 74,3 kilometrů za sekundu na jeden megaparsek.

Temná energie a gravitace

Temná energie a gravitace na rozdíl od gravitace (zelená mřížka), která je silnější v blízkosti hmotných objektů, působí temná energie (fialová mřížka) rovnoměrně v celém vesmíru.



Fakt, že dochází k rozpínání vesmíru objevil americký astronom Edwin Hubble už ve dvacátých letech minulého století, když zkoumal vzdálené objekty, o kterých se doposud myslelo, že jde o mlhoviny. Ve skutečnosti pozoroval celé galaxie a rázem byl vesmír nesčetněkrát větší. Při bližším prozkoumání galaxií zjistil, že drtivá většina je zbarvená do červena. Jde o projevení dopplerova efektu, kdy jsou přibližující se objekty zbarvené do modra a vzdalující se zase do červena. Hubblův závěr tedy byl, že se vesmír rozpíná, do všech stran a zřejmě i od svého počátku, vnikla tak teorie velkého třesku.

V devadesátých letech pak astronomové přišli na neočekávanou věc, rozpínání vesmíru je stále rychlejší. Vznikla tak teoretická temná energie, která působí opačně proti gravitaci a zapříčiňuje stále se zrychlující rozpínání vesmíru. Astronomové se přirozeně snaží přesně změřit míru rozpínání a charakterizují ji pomocí hubblovy konstanty.

Při předchozích výpočtech vědci vycházeli z měření Hubllova teleskopu, který dokáže zachytit světlo v infračervené části spektra velmi blízké světlu viditelnému lidským okem. Přišli na hodnotu 73,8 ± 2,4 (km/s)/Mpc (jeden megaparsek je asi 3 miliony světelných let). Nové měření Spitzerova teleskopu, který zvládne i hlubší infračervené vlnění, umísťuje hodnotu hubblovy konstanty na 74,3 ± 2,1 (km/s)/Mpc. Kromě zjištění, že se vesmír zřejmě rozpíná o něco rychleji, vědci také zpřesnili chybu měření o asi 0,3 (km/s)/Mpc. 

Spitzer konkrétně měřil červený posun doplerova efektu u hvězd nazývaných cefeidy (cepheids), u kterých je úzce svázána luminosita společně s frekvencí, se kterou pulzují. Díky tomu lze přesně určit jejich vzdálenost od Země. Infračervená pozorování mohou proniknout skrze oblaka prachu a plynů, které hvězdy obklopují a díky tomu získat přesnější hodnoty. Spitzer zkoumal 10 cefeid v Mléčné dráze a osm desítek hvězd stejného typu v blízkém Velkém Magellanově oblaku.

Měření rychlosti rozpínání vesmíru úzce souvisí také s množstvím temné energie ve vesmíru, která by měla tvořit až tři čtvrtiny veškeré hmoty a energie ve vesmíru. Temná energie je doposud neznámý fenomén, který za zrychlujícím se rozpínáním vesmíru stojí. Jak k rozpínání dochází a co je skutečně jeho původcem je však nadále ukryto v temnotě vesmíru.

Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Vesmír

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

9. 4. 2021 (novější než zobrazený článek)

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

celý článek

V chladných hlubinách vesmíru byly nalezeny komplexní uhlovodíkové molekuly

20. 3. 2021 (novější než zobrazený článek)

Část uhlíku ve vesmíru se podle předpokladů vyskytuje ve formě polycyklických aromatických uhlovodíků. Už od 80. let vědci pozorovali známky těchto molekul ve vzdáleném vesmíru, ale teprve nyní se jim podařilo najít jasný důkaz. Našli je v regionu označovaném jako molekulární mračno Taurus (Taurus Molecular Cloud, TMC-1). Výsledky svého výzkumu publikoval vědecký tým vedený Brettem McGuirem z MIT.

celý článek

Nezvyklé gravitační vlny GW190521 mohly vzniknout kolizí s primordiální černou dírou

9. 3. 2021 (novější než zobrazený článek)

Detekce gravitačních vln GW190521 láme vědcům hlavy. Tento signál indikující dočasné narušení časoprostoru totiž zřejmě pochází z kolize černých děr nezvyklé velikosti - střední. Takové objekty doposud nebyly pozorovány a nebylo ani zřejmé, zda skutečně existují. Podle nové studie mohla jedna z černých děr této kolize pocházet z počátků vesmíru.

celý článek

Objev nejvzdálenějšího kvazaru: má obří supermasivní černou díru s větry dosahujícími až 20 % rychlosti světla

19. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

Astronomové objevili nový kvazar s rudým posuvem 7,6 - to značí, že se jedná o nejvzdálenější (a nejstarší) takový známý objekt. V jádru tohoto kvazaru navíc dřímá obří supermasivní černá díra, takto velkou vědci v takto raném vesmíru nepředpokládali.

celý článek

Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku

13. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

Prostřednictvím sítě International Pulsar Timing Array (IPTA) vědci z celého světa pátrají po gravitačních vlnách, které jsou ozvěnou velkého třesku. Podle teorie by takové gravitační vlny měly vytvářet šum na pozadí, který prostupuje celým vesmírem.

celý článek

Stáří vesmíru vypočítané z dat z teleskopu ACT vychází stejně jako z dat ze sondy Planck

7. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

Astronomové pomocí teleskopu v ACT (Atacama Cosmology Telescope) v poušti Atacama prozkoumali nejstarší pozorovatelné světlo ve vesmíru - reliktní záření. Z nových dat určili stáří vesmíru, které jim vyšlo na 13,77 miliard let. Tato hodnota je v souladu s výpočtem založeným na datech z vesmírné sondy Planck, která zkoumala stejné světlo z oběžné dráhy.

celý článek

Nejdelší mezigalaktické vlákno se táhne 50 milionů světelných let

27. 12. 2020 (novější než zobrazený článek)

V prostoru mezi galaxiemi se mohou nacházet vlákna tvořená plyny, která se táhnou miliony světelných let. Vědcům z University of Bonn se nyní podařilo objevit zatím nejdelší z těchto vláken - má nejméně 50 milionů světelných let na délku (Mléčná dráha má kolem 100 tisíc světelných let v průměru). Výsledky nového výzkumu byly publikovány v magazínu Astronomy and Astrophysics.

celý článek