Kolaborace pěti vesmírných teleskopů ukázala jak černá díra vymrští do svého okolí oblaka plynů

04. 10. 2011

Černé díry Vesmír Teleskopy

Ne všechen materiál, který se dostane do gravitačního vlivu černé díry, v ní nakonec zmizí přesvědčil se o tom tým astronomů vedený doktorem Jelle Kaastrou z ISRON (Nizozemský institut pro vesmírný výzkum). Mezinárodní tým astronomů pod jeho vedením spojil síly vesmírných observatoří XMM-Newton, Integral (ESA), Chandra, Swift (NASA) a Hubblova vesmírného teleskopu (NASA/ESA) a zkoumal supermasivní černou díru v 500 milionů světelných let vzdálené galaxii Markarian 509.

Černá díra Markarian 509

Supermasivní černá díra v centru galaxie Markarian 509 vzdálená 500 milionů světelných let.

Image credit: NASA, ESA, G. Kriss (STScI), and J. de Plaa (SRON Netherlands Institute for Space Research)

Černá díra v centru galaxie Markarian 509 byla vybrána pro své velmi turbulentní okolí. Tato černá díra je obrovská, obsahuje hmotu 300 milionů Sluncí a každým dnem je masivnější jak konzumuje další materiál. Tento materiál formuje kolem černé díry obrovský disk hmoty, která se zahřívá a září. Světlo, které dorazí na Zemi, je ale proměnlivé, což astronomům indikuje divoké procesy v okolí černé díry.

V akrečním disku, který se kolem černé díry vytváří, vznikají shluky plynů, které jsou následně vymrštěny do okolí, zcela opačným směrem než působí gravitace černé díry. Tyto shluky plynů jsou zřejmě poháněné extrémně silnou UV a rentgenovou radiací, která je chrlena z černé díry, když spotřebovává materiál ze svého okolí. Tato silná radiace pak s sebou na cestě od černé díry strhává i další materiál.

Díky spolupráci pěti různých teleskopů, mohli astronomové zkoumat černou díru v hned několika vlnových délkách elektromagnetického spektra: rentgenové, gamma záření, optické, ultrafialové a infračervené. Černou díru astronomové pozorovali 100 dní na konci roku 2009. Výsledky těchto pozorování jsou nyní prezentovány v 7 různých vědeckých studiích.