Podle nejnovějších měření je kosmické optické pozadí (Cosmic Optical Background, COB) 2-3x jasnější, než světlo pocházející ze známých zdrojů. Mezi ty patří známé galaxie a jejich hvězdy, odkud pochází přebytek zatím není zřejmé. Nová analýza vycházela z měření vesmírné sondy New Horizons, která se nachází na okraji sluneční soustavy a má tak možnost sledovat optické pozadí nerušeně od Slunce a objektů, které jej obíhají.
Největší měsíc Pluta, Charon, má na svém severním pólu výrazně červený povrch. Ukazují to snímky vesmírné sondy New Horizons, která systémem trpasličí planety proletěla v roce 2015. Vědci se od té doby snaží přijít na procesy, které vedly k tomuto nečekanému útvaru daleko od Slunce. Podle nejnovější studie by za ním mohly stát kryovulkány, ze kterých uniká metan, který kdysi dávno tvořil oceán na Charonu.
Průlet vesmírné sondy New Horizons přinesl v roce 2015 první detailní pohled na vzdálenou trpasličí planetu Pluto a její měsíce. Jedním z překvapení, která tento průlet přinesl, byla červená čepička Charonu, největšího z měsíců Pluta. Nové simulace nyní naznačují možný původ tohoto nezvyklého útvaru - rozpad etanu způsobený sluneční radiací.
Americká vesmírná agentura NASA prodloužila provoz 8 robotických sond. Zřejmě nejzajímavější je potvrzení nového cíle pro vesmírnou sondu OSIRIS-REx, která v roce 2023 zamíří k planetce Apophis. Ve svém zkoumání Marsu budou pokračovat mise Mars Odyssey, Mars Reconnaissance Orbiter, MAVEN, Curiosity a InSight. Měsíc bude dál obíhat sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, která jej mapuje už od roku 2008. V průzkumu Kuiperova pásu potom bude pokračovat sonda New Horizons.
Nezvyklý terén některých regionů trpasličí planety Pluto naznačuje, že zde byly relativně nedávno aktivní ledové vulkány. Nový výzkum vychází ze snímků pořízených vesmírnou sondou New Horizons v roce 2015. Podobné útvary se předpokládají i na dalších objektech ve sluneční soustavě (například měsíce Titan a Triton). Ledové sopky (kryovulkány) se podobají sopkám, na povrch z nich však vyvěrá voda smíchaná s dalšími chemikáliemi, nebo led podobně jako u ledovců.
Záření Lyman-alfa vzniká v atomu vodíku přeskokem elektronu z druhé energetické hladiny na první. Toto specifické ultrafialové záření vzniká ve hvězdách a není tedy překvapením, že ve sluneční soustavě pochází primárně od Slunce. Vesmírná sonda New Horizons je už nicméně daleko za oběžnou drahou Pluta a pozoruje tento druh záření z mezihvězdného prostoru. To může vědcům napovědět více o prázdnotě mezi hvězdami i o Slunci samotném.
Vesmírná sonda New Horizons přinesla v roce 2015 první snímky trpasličí planety Pluto. V roce 2019 potom proletěla kolem planetky Arrokoth tvořené dvěma propojenými menšími objekty. Nyní její teleskop zpozoroval v Kuiperově pásu dvě planetky, které jsou tvořené velmi blízkými páry. Mohlo by se jednat o přechodnou fázi, která vede ke vzniku kontaktních binárních planetek, jako je právě Arrokoth.
Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro únor 2021.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
NASA
Vědecká 
19. 1. 2006
28. prosinec 2022 
Galaxie
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
rss
twitter
facebook
