
V okolí naší planety existují místa, kde se siločáry planetárního magnetického pole kříží s čarami patřícími magnetickému poli Slunce. O jejich existenci se už nějakou dobu ví, a NASA plánuje na rok 2014 misi, která je prozkoumá. Nový výzkum teď umožní vesmírným sondám rychlou detekci těchto portálů.
Už 27. června se podařilo první z družic vstoupit na stálo na oběžnou dráhu Měsíce, druhá sonda by měla následovat 17. července. Obě vesmírné sondy byly původně součástí skupiny 5 satelitů, jejichž mise nesla název THEMIS (Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms), a jejichž cílem bylo studium energetických fluktuací způsobených magnetickým polem Země a slunečními větry. Dva z těchto satelitů dostaly po skončení mise THEMIS začátkem tohoto roku nový cíl, Měsíc. Jejich nová mise se jmenuje ARTEMIS (Acceleration, Reconnection, Turbulence and Electrodynamics of the Moon’s Interaction with the Sun) a budou zkoumat interakce energetických částic ze slunečních větrů na povrchu Měsíce a v jeho okolí.
Za pomoci dat ze dvojice sond ARTEMIS (Acceleration, Reconnection, Turbulence and Electrodynamics of the Moon’s Interaction with the Sun) se vědcům podařilo určit, jak sluneční radiace ovlivňuje zabarvení povrchu Měsíce. I když Měsíc nemá silné globální magnetické pole jako Země, které by jej chránilo od slunečního větru, na jeho povrchu se vyskytují drobná nesourodá magnetická pole, která přece jen s energetickými částicemi pocházejícími ze Slunce interagují.
Na povrchu Měsíce se nachází voda - v permanentním stínu kráterů i vázaná v horninách. Doposud se předpokládalo, že pochází z interakcí slunečního větru s materiálem na povrchu. Nová studie nicméně odhalila, že by mohl existovat ještě další zdroj měsíční vody - Země. Vyplývá to z vědecké studie publikované v magazínu Astrophysical Journal Letters.