Antihmota je hmota tvořená antičásticemi, tedy částicemi s opačným nábojem a dalšími vlastnostmi. Podle teorie měla při velkém třesku vzniknout antihmota společně s hmotou, a to v obdobném množství. Není nicméně zřejmé, co by se v takovém případě s antihmotou stalo a proč ji v dnešním vesmíru kolem sebe nevidíme. Vědci dnes v malém množství vytváří antihmotu v laboratořích. Částice antihmoty byly také detekovány v okolí Země, kde vznikají interakcí slunečních větrů s magnetickým polem planety.
AKTUALIZOVÁNO: Vědcům ze skupiny ALPHA, seskupení fyziků v CERNu v Ženevě, se podařilo vytvořit a uchovat atomy antihmoty po dobu 1000 sekund, přitom dosavadní úspěšné experimenty s antihmotou nepřesáhly ani celou sekundu. S pomocí magnetického pole zadrželi na déle než 16 minut celkem 309 atomů antivodíku. Podle Joela Fajanse, který je součástí týmu ALPHA, je možná nejvýznamnějším zjištěním, že atomy antivodíku se už po jedné sekundě začaly uklidňovat do základního stavu a jde možná o vůbec první antihmotu, která byla kdy vyrobena a přešla z excitovaného stavu do základního.
Vědcům z University of California se podařilo objevit nový způsob výroby antihmoty, kterou následně zkoumají. Konkrétně jde o pozitronium, které v sobě ukrývá elektron a pozitron, antičástici k elektronu. S pomocí pozitronia, které si sami vyrobí, provádí kalifornští vědci detailní měření chování antihmoty a na jejich základě hodlají zefektivnit využití antihmoty nebo se přiblížit odpovědi ohledně množství antihmoty ve vesmíru.
Od roku 1998, kdy vědci objevili, že se vesmír rozpíná stále rychleji, se snaží najít vysvětlení pro tento fenomén. Nejuznávanější teorií je koncept temné energie, jejímž efektem na hmotu vesmíru je právě její rozpínání. Bohužel o moc více o temné energii nikdo neví, je to pouze teorie, která se pokouší vysvětlit pozorované vzdalování galaxií od Mléčné dráhy. Jednou z alternativních teorií je vliv antihmoty, která by mohla působit odpudivě k běžné hmotě a způsobovat její vzdalování.
Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo najít pás antiprotonů nacházející se mezi Van Allenovými radiačními pásy v magnetickém poli Země. Antihmotu zachytili s pomocí vědeckého modulu PAMELA, který na oběžné dráze zkoumá kosmické záření. Ačkoliv se existence antihmoty v blízkosti Země předpokládala, doposud se ji nepodařilo potvrdit. Nové informace přináší studie ve vědeckém magazínu The Astrophysical Journal Letters.
Vědci z Imperial College London pořídili doposud nejpřesnější měření tvaru elektronu. Dosáhli toho s pomocí velmi přesného laseru, se kterým se snažili detekovat sebemenší anomálie při rotaci elektronu v molekule fluoridu ytterbia. Pokud by elektron měl jiný než kulatý tvar, vědci by mohli být schopní za pomoci současných technologií tuto odchylku detekovat.