K dlouhodobým cyklům zářivosti červených obrů by mohly vést menší objekty na jejich oběžné dráze

Astronomové vedení Igorem Soszyńskim z University of Warsaw prozkoumali 700 červených obrů, aby zjistili, co způsobuje jejich pravidelné poklesy v zářivosti. Jejich výzkum ukazuje, že by mohlo jít o sekundární objekty v systému, které svou gravitací akumulují hmotu z hvězdy v poslední fázi existence v hlavní posloupnosti.

Betelgeuse

Betelgeuse jedna z největších známých hvězd v Mléčné dráze. Tento červený obr se nachází ve vzdálenosti 548 světelných let (dříve se odhalovalo 650). Snímek byl pořízený teleskopem Hubble.



Červený obr

Červený (rudý) obr je jedna z konečných fází vývoje hvězd. Středním a menším hvězdám v této fázi postupně dochází vodík pro termojadernou fúzi. V jejich jádru začínají převládat těžší prvky, které se slučují v ještě těžší elementy. Jádro se postupně smršťuje a okrajové vrstvy jsou naopak uvolňovány do okolí hvězdy. 

Do fáze červeného obra se za 5 miliard dostane i Slunce. Jeho velikost se při tom nafoukne až k oběžné dráze Země nebo Marsu. Z hustého jádra hvězdy vznikne bílý trpaslík a z odhozených horních vrstev se stane obálka, která vytvoří tzv. planetární mlhovinu.

Hvězdné cykly

Zářivost hvězd vykazuje různě dlouhé cykly. Ty mohou být dány rotací, aktivitou uvnitř hvězdy nebo na jejím povrchu, případně v blízkém okolí. Pravidelné poklesy zářivosti některých hvězd například vedly k objevu tisíců exoplanet, které na krátkou dobu blokují malou část světla z hvězdy (tzv. tranzit). Astronomové už nějakou dobu pozorují zatím nevysvětlenou dlouhou periodu u zhruba třetiny známých červených obrů. Většinou jednou za několik let u těchto hvězd dojde ke krátkodobému poklesu zářivosti.

Nový výzkum

Aby zjistili, co za těmito poklesy v záři hvězd stojí, vybrali astronomové 700 dlouhodobě zkoumaných hvězd. U zhruba poloviny objevili něco nečekaného - v infračerveném světle se objevil další, méně výrazný pokles zářivosti přesně uprostřed tohoto cyklu. Vědci předpokládají, že tento sekundární pokles v zářivosti souvisí s prachem, který často pozorují právě v infračerveném světle. V těchto případech by dlouhodobý cyklus mohl být způsobem sekundární hvězdou v systému, která akumuluje materiál vyvržený z červeného obra. Menší sekundární hvězda v tomto vysvětlení nejprve blokuje světlo z červeného obra při tranzitu podobně jako exoplanety. V polovině cyklu se potom ukrývá za hvězdou, která blokuje infračervené světlo vyzařované prachem, který se kolem sekundární hvězdy akumuluje. Sekundární objekt by mohl být také hnědý trpaslík, nebo masivní exoplaneta. Tyto objekty se na své oběžné dráze prodírají materiálem, který červený obr do svého okolí uvolňuje. Zvyšují tak svou vlastní hmotnost a z exoplanet se tak mohou snadno stát hnědí trpaslíci. Je také možné, že rostoucí hmotnost hnědého trpaslíka může vést k zážehu termojaderné fúze a vznikne z něj trpaslík červený, který už je plnohodnotnou hvězdou.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Hvězdy

Hvězdu TOI–1278 obíhá nezvykle blízko hnědý trpaslík

Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo najít u hvězdy TOI-1278 hnědého trpaslíka o hmotnosti 20 Jupiterů. Hnědých trpaslíků už bylo nalezeno poměrně hodně, ale většinou se jedná o samostatné objekty, hnědý trpaslík jako součást binární hvězdy je úkaz relativně vzácný.

V blízkosti sluneční soustavy se nachází doposud neznámá masivní hvězdokupa

Masivní otevřená hvězdokupa se skrývala pouhých 7 tisíc světelných let od Slunce a podle odhadů má celkovou hmotnost kolem 10 tisíc slunečních mas. Skupina hvězd podobného stáří i pohybu dostala označení Valparaíso 1. Nově rozpoznaná hvězdokupa doposud unikala detekci, protože její hvězdy jsou ze Země pozorované společně s jinými v popředí a pozadí, které ke skupině nepatří. K jejímu objevu pomohla až data z evropského teleskopu Gaia, který mapuje hvězdy v Mléčné dráze.

Atmosféra blízkého hnědého trpaslíka obsahuje vrstvy s různým chemickým složením

Pomocí teleskopu W. M. Keck na Havaji se astronomům podařilo zjistit víc o hnědém trpaslíku 2MASS J22081363+2921215. Prostřednictvím infračervených pozorování zjistili, že jeho atmosféra obsahuje vrstvy jejichž složení se s výškou liší. Tento výzkum může mimo jiné napovědět více o atmosférách obřích exoplanet, které svou hmotností několikanásobně překračují hmotnost planety Jupiter.

V blízkosti středu naší galaxie astronomové objevili proměnlivého červeného obra

Tým astronomů z Velké Británie, Čile a Polska zaznamenal překvapivé chování hvězdy VVV-WIT-08 v blízkosti středu Mléčné dráhy. Zářivost této masivní hvězdy dočasně poklesla natolik, že téměř zmizela z noční oblohy. Vědci si toto chování vysvětlují přítomností dalšího objektu na oběžné dráze hvězdy, který je obklopený diskem nebo oblakem materiálu.

Jak se rodí hvězdy: podívejte se na stimulaci vzniku hvězd z oblaku plynů a prachu

Tým vědců vedený Michaelem Grudićem vyvinul realistickou simulaci zrodu nových hvězd ve vysokém rozlišení. Ve videu můžete vidět vývoj masivního oblaku plynů v čase, kdy v něm postupně dochází k akumulaci materiálu prostřednictvím gravitace a následně i ke vzniku nových hvězd.

Podle nové studie druhá nejbližší exoplaneta obíhající Barnardovu hvězdu neexistuje

Nová pozorování ukazují, že to, co vědce vedlo k objevu exoplanety u třetí nejbližší hvězdy od Slunce, by mohla být aktivita hvězdy samotné. Barnardova hvězda (Barnards star) se nachází pouhých 6 světelných let daleko a planeta u ní byla objevena v roce 2018 prostřednictvím metody radiální rychlosti. Podle nové studie by však mohl být stejný efekt způsobený aktivitou samotné hvězdy a není tak jisté, že kolem ní skutečně nějaká planeta obíhá.

Teleskop Hubble lokalizoval pětici FRB signálů do ramen spirálních galaxií

Astronomům se pomocí vesmírného teleskopu Hubble podařilo lokalizovat 5 intenzivních rádiových záblesků označovaných jako FRB (Fast Radio Bursts). Tento druh signálů byl objeven teprve nedávno a vědci doposud neví, jak vznikají, hledají proto jakoukoliv indicii, která je k odpovědi přiblíží. Zdroje FRB signálů zkoumané teleskopem Hubble se nachází na okraji pěti spirálových galaxií, z nichž většina je masivní a stále v nich vznikají nové hvězdy. Lze tak vyloučit několik možných zdrojů FRB signálů, naopak nový výzkum podporuje zatím nejpřijímanější teorii - magnetary.